na[pA2v]číslo strany rukopisupomenul, doloživ příčinu, že (prý) ďábel protivník vás obchází jako lev, řeva a hledaje, koho by sežral. A sv. Pavel při zavírce listu svého k Efezkým snažně k tomu vede, aby všickni každého času nahotově byli, a zpolehnouce na zbroje duchovní od Boha zřízené, udatně i stále bojovali, poněvadž by jinou mocí, kromě Boží, nepřítele toho přemoci nemohli. Za tim vypisuje téhož nepřítele, aby věrní znali, že ne proti samým toliko lidem a proti světu válku vedou, kdežto anjely satanovy knížetstvím, mocnostmi, světa pány, duchovními chytrostmi nazývá; však ne v tom smyslu, jako by oni sami svou mocí takové skutky veliké vykonávali, ale že Bůh pro vykonání svých spravedlivých soudův jim té moci nad věrnými i nevěrnými propůjčuje do času a jako uzdy popouští. Naposledy též sv. Apoštol dodává nám i Boží zbroje a zbraně, kterouž bychom ty nepřátely od sebe zaháněti mohli. Mezi tou zbrojí přední jest meč ducha, totiž slovo Boží, v němž se i jiné všecky pomoci obsahují. Nebo v slovu Božím nachází se věčná pravda, předkládá se spravedlnost Kristova, kteráž nás jako pancířem odívá, v hotovost evanjelium pokoje obouvá a před stolicí soudu Božího ohražuje; slovo Boží přednáší nám celého Krista, kterýž nám jest i lebkou spasení, i hlavou naší, z níž vnitřního života duch na nás se vylévá; slovo Boží jest štít víry a té nás vpravdě vyučuje. Kdož ten štít má, může ostáti proti tomu nešlechetníku, může všecky ohnivé šípy jeho od sebe odháněti i uhasiti. Tim mečem, a ne jiným, my satana přemáháme; toho meče, a ne jiného, on se strachuje, před tim utíká. Nebo rozuměje tomu, že všecko království a moc jeho na lži se zakládá a na falši stojí, protož jako kníže temností světla pravdy a blesku jasnosti toho meče nijakž snésti nemůže, ale jakž se mu v očích zastkví, hned v své šerednosti poznán bývá, hned světlost toho meče všecky jeho mrákoty, dymy a mlhy proráží, rozhání a rozptyluje a posměch i hanbu uvo[pA3r]číslo strany rukopisudí