krajiny zemské. Ps2,9 Zpravíš jě u metle železnéj a jako sud hirnčieřový ztepeš jě.“ Ps2,10 A již, králi, urozumějte, naučte sě, jižto súdíte zemi. Ps2,11 Služte hospodinu u bázni a veselte sě jemu s strachem. Ps2,12 Popadněte kázn, ne někdy rozhněvá sě hospodin, nezhyňte s cěsty pravé. Ps2,13 Když rožže sě v krátcě hněv jeho, blaženi všickni, jižto úfají veň.

Ps3,1 Ps3,2 Hospodine, což vzmnoženi jsú, již mútie mě? Mnozí vstávajíproti mně. Ps3,3 Mnozí pravie duši méj: „Nenie spasenie jemu u bozě jeho.“ Ps3,4 Ale ty, hospodine, přijimatel mój si, slávo má, a vzvyšuješ hlavu mú. Ps3,5 Hlasem mým k hospodinu vzvolach i uslyšě mě s hory svaté své. Ps3,6 Jáz spal i zespal sem sě i vstal sem, nebo hospodin přijal mě. Ps3,7 Nevzbojím sě tisúcóv lidí obklíčených mne. Vstaň, hospodine, spasena mě učiň, bože mój! Ps3,8 Nebo ty udeřils všickny, protivujíce sě mně bez viny, zuby jsi hřiešníkovy zetřěl. Ps3,9 Hospodinovo jest spasenie a nad ľudem tvým žehnánie tvé.

Ps4,1 Ps4,2 Když povolách, uslyšal mě bóh pravedlnosti mé, v smutcě rozprostřěl si mě. Smiluj sě nade mnú i uslyš modlitvu mú. Ps4,3 Synové ľudščí, dokud těžkého sirdcě? I co milujete jěšuti a hledáte lžě? Ps4,4 A vězte, žeti jest udivil hospodin svatého svého, hospodin uslyšal mě, když vzvolaji k ňemu. Ps4,5 Hněváte sě a neroďte hřěšiti, což řiekáte v sirdcích svých, a na