okovy jich i otvirzmy ot nás jho jich.“ Ps2,4 Jenž bydlí na nebesiech, posměje sě jim a hospodin vzrúhá sě jim. Ps2,5 Tehdy vzmluví k nim v hněvě svém a v rydání svém smútí jě. Ps2,6 Ale jáz ustaven sem král ot ňeho nad Sion, horú svatú jeho, kážě kázanie jeho. Ps2,7 Hospodin řekl ke mně: „Syn mój jsi ty, jáz dnes urodil sem tě. Ps2,8 Žádaj na mně a dám ti vlasti dědinu tvú a sbožie tvé krajiny zemské. Ps2,9 Zpravíš jě u metle železnéj a jako sud hirnčieřový ztepeš jě.“ Ps2,10 A již, králi, urozumějte, naučte sě, jižto súdíte zemi. Ps2,11 Služte hospodinu u bázni a veselte sě jemu s strachem. Ps2,12 Popadněte kázn, ne někdy rozhněvá sě hospodin, nezhyňte s cěsty pravé. Ps2,13 Když rožže sě v krátcě hněv jeho, blaženi všickni, jižto úfají veň.

Ps3,1 Ps3,2 Hospodine, což vzmnoženi jsú, již mútie mě? Mnozí vstávajíproti mně. Ps3,3 Mnozí pravie duši méj: „Nenie spasenie jemu u bozě jeho.“ Ps3,4 Ale ty, hospodine, přijimatel mój si, slávo má, a vzvyšuješ hlavu mú. Ps3,5 Hlasem mým k hospodinu vzvolach i uslyšě mě s hory svaté své. Ps3,6 Jáz spal i zespal sem sě i vstal sem, nebo hospodin přijal mě. Ps3,7 Nevzbojím sě tisúcóv lidí obklíčených mne. Vstaň, hospodine, spasena mě učiň, bože mój! Ps3,8 Nebo ty udeřils všickny, protivujíce sě mně