medký jest hospodin, na věky milosirdie jeho, až u pokolenie a do pokolenie pravda jeho.

Ps100,1 Milosirdie a súd zpievaju tobě, hospodine. Zpěju Ps100,2 a urozoměju na cěstě nezkáleniej, kdy přídeš ke mně? Přichodiech v neposkvirňení sirdcě mého, prostřěd mého domu. Ps100,3 Nevykládách přěd očima mýma věci nepravé, činiecé přědstúpenie nenáviděl sem. Nepřijalo mně sě Ps100,4 sirdce křivé, uhybujúcieho ote mne zlobivého nepoznávách. Ps100,5 Ottirhajúcieho tajně bližniemu svému, toho nenávidiech. Pyšného oka a nesytého sirdcě, s těmi nejědiech. Ps100,6 Oči moji na věrné zemi, aby seděli se mnú, chodiec na cěstě neposkvirňenéj, ten mně slúžieše. Ps100,7 Nebude bydliti prostřěd domu mého, jenž činí pýchu, jenž mluví křivotu, nepřědělach přěd očima mýma. Ps100,8 Z jitra zabíjích všě hřiešníky zemské, abych zatratil z města hospodinova všěcky činiece nepravedlnost.

Ps101,1 Ps101,2 Hospodine, uslyš modlitvu mú a volánie mé k tobě přiď. Ps101,3 Neotvracuj obličějě tvého ote mne, v kterýž koli den sě múci, nakloň ke mně ucho tvé. V kterýž koli den vzvolaju tebe, birzo uslyš mě. Ps101,4 Nebo zhynuli jako dým dnové moji a kosti mé jako škvarky zsechly. Ps101,5 Bit jsem jako sěno a zažhlo sě sirdce mé, nebo zapomanul jsem jiesti chleba mého. Ps101,6 Ot hlasu stonánie mého přilnula jsú usta má masu mému. Ps101,7 Podoben učiňen jsem pelikánovi pustému, factus sumcizojazyčný text jako sýc v chyšiech. Ps101,8 Bděl sem i učiňen sem jako vrabec pustý na střěšě. Ps101,9 Cělý den ukárali mně nepřietelé moji, a již mě chváléchu, na mě přisáháchu, Ps101,10 nebo popel jako chléb jědiech a pitie mé s pláčem miesiech, Ps101,11 ot obličějě hněvu rozhněvánie tvého, nebo vzvýšiv zetřěl si mě. Ps101,12 Dnové moji jako stieň otešli a já