ztratíš všěcky, ji [smilstvo plodie]text doplněný editorem[1129]smilstvo plodie] fornicantur abs te lat.. Ps72,28 Ale mně přídiržěti sě boha dobro jest, položiti u bohu naděju mú, abych zvěstoval všěcka kázanie tvá u vratech dcery sionské.

Ps73,1 Proč, bože, otpudil jsi do koncě, rozhněval sě jest třepet tvój na ovcě pastvy tvé? Ps73,2 Pomni sboru tvého, v ňemž si sě uvázal ot počátka. Vykúpil jsi prut dědiny tvé, hora Sionská, v niež si bydlil v ňem. Ps73,3 Podejmi rucě tvoji u pýchu jich do koncě, čso zlobil sě jest nepřietel na svaté! Ps73,4 I chlubili jsú sě, již nenáviděli tebe, prostřěd slavoty tvé. Položili znamenie svá, znamenie, Ps73,5 i nepoznali jako na výšťú na vysocě. Jako v lesě dřěvěném sekyrami Ps73,6 vyrubali vrata jejie v niej, sekyrú a násěčí povirhli jsú ju. Ps73,7 Sežhli ohňem svaté tvé, na zemi poskvirnili stan jmene tvého. Ps73,8 Řekli v sirdcu svém pokolenie jich spolu: „Otpočinúti učinimy všěcny dni svátečnie božie [z ]text doplněný editorem[1139]z] a lat.země.“ Ps73,9 Znameních našich jsmy neviděli, juž nenie proroka a nás nepozná viec. Ps73,10 Dokudže, bóh, ukárati bude nepřietel, vzbuzuje protivník jmě tvé do koncě? Ps73,11 A proč otvracuješ ruku tvú a pravici tvú střěd nader tvých do koncě? Ps73,12 Ale bóh král náš přěd věkem, dělal jest spasenie prostřěd země. Ps73,13 Ty jsi potvirdil v síle tvéj moře, zamútil jsi hlavy ješčerové u vodách. Ps73,14 Ty jsi zlámal hlavy ješčerovy, dal si jej kirḿú ľudem múřínským. Ps73,15 Ty si prodřěl studnicě i potoky, ty jsi zsušil řěky ramské. Ps73,16 Tvój jest den a tvá jest noc, ty jsi stvořil zořu a slunce. Ps73,17 Ty jsi učinil všě mezě zemské, léto i vesno, ty jsi stvořil jě. Ps73,18 Pomni toho, že nepřietel ukáral hospodinu a ľud nemúdrý vzdráždil jmě tvé. Ps73,19 Neotdávaj zvieřatóm dušě zpoviedajúcí sě tobě a dúš chudých tvých nezapomínaj do koncě. Ps73,20 Vezři na nápravu tvú, nebo napilňeni jsú, již otemněli jsú země domóv