Dio[339]číslo strany rukopisucletianus let dvadceti.

Konstantinus První nebo malý, třidcátý sedmý ciesař, měl boj veliký s Němci a najprv ztratil boj, potom opraviv se, pobil jest Němce a zabil jest patnádct tisícuov Němcuov. Potom vzal sobě za ženu dceru krále franského Helenu, a tak zase podvedl jest všechen svět pod ciesařstvie římské. A když jest měl několik synóv, ustavil jest, aby Konstantin Veliký po něm kraloval.

Konstantin Veliký, třidcátý a devátý ciesař, když jest byl poražen náramným malomocenstvím pro velikú pýchu i vida, že služebníci před ním utiekají a všichni ho v potupu mají, chtěl zabiti, a potom svolá všecky lékaře, mistry i biskupy, aby ho vždy uzdravili. Biskupové jdú k modlám, modly dějí, když by ciesař vzal tři tisíce dietek a v krvi teplé se koupal v lázni, zdráv by byl. Potom poberú děti a když ciesař k lázni jel, tehdy slyšel, ano matery křičí a vidí, ano nahé druhé běhají, trhajíce na sobě vlasy. I vida to, slituje se a káže vozu státi, i dí ke všemu rytieřstvu: Nenie hodno, by pro mě jednoho tolik lidí sešlo a abych materám tak veliké zámutky učinil. A ještě když to učiním, neviem, dojdu li zdraví, čili nic. Proto vraťte každé mateři dietě, přivížíc k hrdlu dítěciemu hřivnu zlata, ať každá mátě má potěšenie, jako měla zamúcenie. Bude li Pán Buoh ráčiti, tenť mě uzdraví. I když to řekl, navrátil jest vuoz domuov. A tu noc ukázal se svatý Petr a svatý Pavel ciesařovi, řekli jsú, že v skále rozdělené jest člověk, kterému dal ukřižovaný