jakožto Plato, Aristotiles, Porfirius, a lidé krásní jako Adam a Eva, Paris, Helena, a lidé mocní jako Alexander a jiní, vida, že jsú ti pominuli, a kam jsú se děli, sám Pán Buoh ví. Vida, že jest svět falešný a míjející, obrátíc se k náboženstvie a k patřenie na onen svět, a vida, že v dobrotu a v spravedlivost. Třetie, srdce své vilé k nadávanie kosteluov, k rozmáhanie služby božie, aby měl klenoty v pokladích nebeských raději, nežli v své komoře. Čtvrté, který umyslí sobě, nežli by co proti spravedlivosti chtěl učiniti a chudého proti spravedlivosti utisknúti, že by radše chtěl umřieti. Páté, že žoldy svým pánóm a svým rytieřóm nezadržuje, ale hojněji, než by měl dáti, dává. Šesté, který u pokoji královstvie sedí, u pokoji slúže Pánu Bohu, a spravedlivost súdcím po všech městech přikazuje. Sedmé, který války tak má v nenávisti, že prvé než by viděl jednoho v boji zabitého, ze své pře raději ustúpí a mnoho penězi uplatí, nébrž raději královstvie svého ustúpí, neb těžce narodí se člověk na svět, těžce se odchová. I proto běda králóm chudých lidí, krve vylévačóm, to shledají na své smrti a v den súdný.

Najlepší král jest král, maje při sobě těchto pět věcí. Najprvé, že přivra se tiše v svým pokojíku, dá se na modlitbu milému Pánu Bohu a vší silú pokúší se, zda by mohl slzu, kterú, a lkání, srdce mieti, prosí za své hřiechy, za hřiechy synuov svých, čeledi své, i všeho královstvie. To jest Job činil. Druhé, že posty, almužny činí a