Čtvrtého věku kronika jest kronika počínající se od králuov židovských, od Saule, sedláka, z počátku až do Sedechiáše krále, kterého i s lidem jal jest král babylonský do vězenie, a zbiv prvé syny jeho před jeho očima, kázal mu potom oči vylúpiti a vésti do vězenie do Babylona. Tento věk měl jest v sobě dvamezcietma králuov židovských, které bohdá řádem klásti budú. Někteří byli zlí, někteří dobří, ale královstvie židovské nikdy nebylo slavnější, než za Šalomóna, ani pokojnější. A nikdy neměli víc královstvie než jedno. A to jest dnes sešlo, neb Pán Kristus od nich přenesl na křesťany královstvie, biskupstvie, kněžství, uměnie, krásu i oběti, tak za všecky jich oběti máme jedinú tělo a krev Pána Jezu Krista, a v té vidomé svátosti moci boží vlité božství, jakž sám ráčí mieti, abychme nechajíc jalovic, voluov, ptákuov, chleba, voleje, peněz, na této svaté oběti dosti měli a modlili se témuž Pánu, kterému anjelé v nebi se modlí.

Král jest osoba hodná zvolenie, anebo po rodu na truon některého královstvie vysazena korunú, mečem, jablkem, sceptrem, mazáním a rúchem slavnějším nad jiné lidi světské svého královstvie vyzdvižená, mnoho kniežat, světských, pánóv, rytieřóv, měst, hraduov maje pod sebú i krajin, které má súditi v spravedlivosti v menších věcech skrze se a radu biskupuov, kniežat, pánóv i měst, a pokoj má učiniti, křivdy krotiti. A aby v jeho královstvie