šest, totižto Rubena, Simeona, Judu, Izachara, Zabulona, Levi. A z Rachel dva, totiž Jozefa a Benjamina. A [z]text doplněný editorem Zelsi dievky dva, totiž Gaad a Aser. A z Balií dva, totiž Dan a Neptalin. Pomina všecky tyto, o samým Jozefovi, všecky jiné pomina.

Jozef, jedenádctý syn Jakobóv, z Rachel prvorozený, při něm má znamenáno býti mnoho věcí. Najprv, sen a snopích jedenádcti, klanějiecích se jeho snopu, též i o hvězdách. Druhé, že žaloval na bratří z hřiechu najhoršieho. Třetie, že prodán jest od bratří, kteří hněv vzali proti němu, pro sen i pro žalobu. Čtvrté, že nevinně tři léta byl jest u vězenie. Páté, že Pán Buoh z toho vězenie vysvobodiv, učinil ho pánem všeho Královstvie egypcského pro vyloženie snuov duchem múdrosti o sedmi klasech a o sedmi volech, a hned dal mu král prsten zlatý z své ruky a halži a štůlu a kázal ho třikrát okolo rynku obvésti a biřicem volati, aby před ním klekali a jeho prvním po králi věděli, neb tento jest, kterýž má svět od zlého vysvoboditi. A tak vládl jest čtrnádcte let, prvé, než bratří jeho před ním klekali jsú. Potom otec a bratři přijeli jsú k němu do Egypta a tu bydleli jsú, a když jest umřel král, pozuostaviv syna, Jozef byl všeho královstvie zprávce a poručník, až do let dietete měl dva syny Jozef, totiž Manašem a Efrajm.

Farao, čtvrtý král egypcký, Amenofis řečený, po smrti Jozefově vida, že Židé se velmi rozplozují, přikázal babám, co se narodí