žalmových: Řekl jest pán pánu mému: Seď na pravici mé, L20,43 dokud nepoložím nepřátel tvých podnožie noh tvých. L20,44 Poněvadž David nazývá jeho pánem, a kterak tehdy syn jeho jest?“ L20,45 A když to slyšieše vešken lid, řekl jest učedlníkóm svým: L20,46 „Pilně ostřiehajte sě ot mistróv, ješto chtie choditi v dobrém rúšě a milují pozdravenie na tržišti a prvnie stolice v sbořiech a prvnie seděnie na hodech, L20,47 kteříž zžierají domy vdovské, zamýšlejíce dlúhú modlitbu, ti vezmú větčie zatracenie.“
XXI.
L21,1 Pak popatřiv uzřě ty bohaté, kteřížto metáchu dary své v pokladnici. L21,2 Uzřě [pak]text doplněný editorem[268]pak] autem lat. i jednu vdovu chudú, ana uvrže dva šarty měděná, L21,3 i řekl jest: „Věru pravi vám, že vdova tato chudá vložila jest viece nežli všickni jiní. L21,4 Neb tito všickni z toho, což jim zbývá, položili sú v dary bohu, ale tato z toho, ješto sě jie nedostává, vše to, jímž měla živa býti, vložila.“
L21,5 A některým, ješto praviechu o chrámu, že by drahými kameními a dary ozdoben byl, řekl jest: L21,6 „Tyto věci, které vidíte, přijdú dnové, v nichžto nebude ostaven kámen na kameni, jenž by nebyl zkažen.“ L21,7 Tehdy otázali sú jeho řkúce: „Přikazateli, kdy ty věci budú a které znamenie, když býti počnú?“ L21,8 Jenž řekl jest: „Vizte, abyšte nebyli svedeni, neb mnozí přijdú ve jméno mé řkúce, že já jsem a čas sě přiblíži, protož neroďte jíti po nich. L21,9 A když uzříte boje a sváry, neroďte sě lekati, musíť to najprvé býti, ale ne ihned konec.“ L21,10 Tehdy pravieše jim: „Vstane lid proti lidu a královstvie proti království L21,11 a země hnutie po miestech veliká budú a morové a hladové a hrózy z nebe a zázrakové velicí budú.“
L21,12 „Ale před těmi všěmi věcmi uvrhú na vy rucě svoji a protiviti sě budú, zrazujíce v sbořiech a do žalářóv, táhnúce k králóm a vladařóm pro jméno mé. L21,13 A to sě vám přihodí na svědectvie. L21,14 Protož položte v srdcích vašich nepřemyšlovati, kterak byšte otpoviedali, L21,15 neb já dám vám usta a múdrost, kteréžto nebudú sě protiviti moci a otporně mluviti všickni protivníci vaši. L21,16 A budete zrazeni ot rodičóv a ot bratróv a ot přívuzných a ot přátel a smrtí zamútie vás. L21,17 A budete v nenávist všěm lidem pro jméno mé. L21,18 A vlas s hlavy vašie nezahyne. L21,19 V trpělivosti vašie vládnúti budete dušěmi vašimi.“
L21,20 „A když uzříte obležen ot zástupóv Jeruzalém, tehdy vězte, že přiblíží sě opuštěnie jeho. L21,21 Tehdy kto jsú v Židovstvě, utiekajte na hory, a ktož prostřed něho jsú, otejděte, a kto u vlastech, nevchoďte do něho, L21,22 neb dnové ti pomsty jsú, aby sě naplnily všěcky věci, které psány jsú. L21,23 Ale běda těhotným a krmícím v těch dnech, neboť bude dav veliký na zemi a hněv lidu tomuto. L21,24 A padnú v ustech meče a jati vedeni budú mezi všěcky lidi a Jeruzalém bude potlačen ot pohanóv, dokud sě nenaplnie časové národóv.“
L21,25 „A budú znamenie na slunci a na měsieci a na hvězdách a na zemiech dav lidí pro slévanie zvuku moře a tokóv, L21,26 že schnúti budú lidé pro strach a pro čekánie, jenž přijdú všemu světu, neb moci nebeské hnú sě. L21,27 A tehdy uzřie syna člověka jdúcieho v oblacě s mocí velikú a s velebností.“
L21,28 „A když sě ty věci počnú [býti]text doplněný editorem[274]býti] fieri lat., vzezřěte a zdvihněte hlavy své, neb sě blíží vykúpenie vaše.“ L21,29 I povědě jim podobenstvie: „Hleďte na fíkové dřěvo a na všěcky štěpy: L21,30 Když již vyvodie z sebe ovotce, viete, že blízko jest léto. L21,31 Takež i vy, když ty věci uzříte býti, vězte, žeť blízko jest královstvie božie. L21,32 Věru pravi vám, že nepomine pokolenie toto, až sě všěcky věci stanú, L21,33 neb nebe i země pojdú, ale slova má nepojdú.“
L21,34 „[A]text doplněný editorem[276]A] autem lat. pilně ostřiehajte sebe, aby snad srdcě vašě nebyla obtiežena obžerstvím a opilstvím a pečlivostmi tohoto světa, a přišel by na vás ten rychlý den, L21,35 nebo jakožto osidlo spadne na všěcky, ktož sedie na tváři všeliké země. L21,36 Protož bděte, každý čas modléce sě, abyšte hodni jměni byli utéci těch [všech]text doplněný editorem věcí, které budúcie jsú, a státi před synem člověčím.“
L21,37 I bieše ve dnech učě v chrámě, ale v nocech vyjda, přebýváše na hořě, ješto slove Olivetská. L21,38 A vešken lid zaranie chodieše k němu do chrámu, aby ho slyšali.
XXII.
L22,1 A když sě přibližováše den slavný přesnic, ješto slove hod beránka, L22,2 a hledáchu kniežata kněžská a mistři, kterak by jeho zabili, ale báchu sě obcě. L22,3 I vjide šatan v Jidáše, jenž slovieše Škariotský, jednoho ze dvanádsti. L22,4 A otšed i mluvil jest s kniežaty kněžskými a s mistry, kterak by jim jeho zradil. L22,5 I radovali sú sě a slíbichu jemu peniezě dáti. L22,6 A on slíbil i hledáše přístupu podobného, aby jej zradil bez zástupóv.
L22,7 Pak přijide den přesnic, v němžto potřebie bieše zabiti beránka velikonočnieho. L22,8 I posla Petra a Jana řka: „Jdúce připravtež nám beránka, abychme jedli.“ L22,9 Tehdy oni vecechu: „Kde chceš, ať připravíme?“ L22,10 I řekl jest k nim: „Aj, když vejdete do města, potká člověk vás jeden, čbán vody nesa. Dětež po něm do domu, v kterýžto vejde, L22,11 a diete hospodáři domu: Die tobě mistr: Kde jest sien, kdež beránka
