Pan Čert s mnichy se hádají, spolu se porovnávají a smlouvají
Čert: Zdař vám Čert, synové moji!
Mniši: Odpíráme, nejsme tvoji.
Čert: Nemůžete odepříti,
ale předce moji býti.
Musilť jsem vás navštíviti
a vás sobě utvrditi.
Velmi jsem vás zamiloval
a k sobě náchylné poznal.
Mniši: Tomu místa nedáváme,
k papeži se přiznáváme,
u něhož svá práva jmáme.
Čert: Téžť vám to u mne postačí,
však mne papež znáti ráčí
a jest dobrý tovaryš můj,
srovnáme se až čistě, huj.
Jáť jsem s ním dávno oddáván,
oddával nás Luciper sám.
Spolu jsme vás naplodili,
abyšte nám věrni byli.
Tak, hle, moji synové jste,
pomohuť vám, o tom vězte.
Hola, Jezuvidrové, kde jste?
Co potřebujete, povězte!
Nechtež se mne lekati,
nemáť se svůj svého báti,
ale při něm tuze státi.
Mniši: Kterak’s se mezi nás dostal?
Čert: Otec váš, papež, mne poslal,
chtíce o vás přezvěděti,
jak se jmáte, milý děti.
Mniši: Věru-li se o nás staráš,
poněvadž i papeže znáš,
nebť jest on Svěntý otec náš.
Čert: Nevím o jeho svatosti,
ač jmám s ním známosti dosti.
Mniši: Také-li ho potřebuješ,
jemu a nám věrný budeš.
Čert: Potřebuji jeho i vás,
chciť být při vás na každý čas.
O to vy se nestarejte,
jen mne ve všem poslouchejte.
Napomínám vás v tom také,
bez vejminky všelijaké,
byšte mně povolni byli
a do Čech se vypravili,
nedali vzhůru kalvínům,
husitům, luteriánům,
neb v Čechách protivní naši
lehčí vám kuchyni vaši.
Hleďtež je podvést všelijak,
jáť vám pomohu také tak,
abychom je vehnali v sak.
V tom také papež neváhá,
s vámi drží a pomáhá
a kladbu na ně vydává,
všech proti nim povolává,
s pilnou mezi všemi svádou,
to vše s šatanovou radou.
Zná on také práva vaše,
on a vy jste církev naše.
Mniši: Nu, nelžeš nic, svolujeme.
Toho se však strachujeme,
že v Čechách na nás nevraží
a nic nás sobě neváží.
I papeže na zmit berou,
Písmy svatými nás perou,
že nevíme, co dělati
a jak se vám zachovati,
an se s námi pohánějí,
pro vás nás trpět nechtějí.
Kam se pak obrátit máme?
A na vás jen spoléháme,
že jsi při nás, poznáváme.
Chcemeť rádi poslechnout vás,
medle neopouštějtež nás!
