Ó, co jsem velmi těžce spal,
všecken jsem se poscal, posral.
Dolívka: Snídal-lis, pak připijiť hned.
Jak jest čisté, pěkné, pohleď!
Nedopil: Co bych z toho náprstku pil!
Vína bych v oustech neučil.
Dolívka: Počkejž, mám sklenici notnou,
k tomu šenkýřku ochotnou.
Nuže, připímť z této, chceš-li.
Tři žejdlíky do ní vešly.
Nedopil: Udělejž to jedním truňkem
a jáť také splním fuňkem.
Dolívka: Dobře, bratře, tu ji, hle, máš,
hnedky poté druhou poznáš.
Sotvička jsem ji dotáhl.
Nedopil na něj opřáhl.
[Nedopil:]text doplněný editorem Nedopilʼs ji, Pán Bou sahám.
Viděl jest teď pan farář sám.
Musíš druhou znovu píti,
byť i se jměl hnedky zblíti,
anebo se se mnou rváti.
To máš konečně shledati.
P. farář: Co se jmáte o to hádat?
Však já vám budu pomáhat.
Paní Anna také s námi,
nezapomínejmež na ni.
Dolívka: A ona nedávno vstala;
včera se nejprv ožrala.
Umíť ona dobře s vínem
vyrazit ráno klín klínem.
P. Anna: Jáť se volně podívám vám.
Ráda bumbám, k tomu se znám.
Nedopil: Pímež tedy předce čistě,
však jsme pak zde v dobrém místě,
zvlášť když pan farář jest s námi,
nebudem z toho káráni
a trestáni na kázaní.
P. farář: Mnouť jistě nic sjíti nemá,
já vám rád splním oběma,
i mé kmotře, paní Anně,
však jest pak poslala pro mne,
nechceť mi se odsad jíti,
bych jměl nešpor opustiti.
Nedopil: Co za víno, hospodáři?
Dolívka: Počkej drobet, hnedť ukáži.
Jest za žejdlíků padesát,
včera jsi zůstal šedesát.
Nedopil: V hrdlo lžeš, není tak mnoho!
Dolívka: Spokoj se, nemluv mi toho.
Etc.cizojazyčný text
A tak o to jměli hádku,
po té spolu do pohlavků
host s hospodářem zápasí.
Vtom šenkýřka světlo zhasí.
Vzali i kněze za vlasy,
neb tam bylo mnoho chasy,
tak páni vožralci kvasí.
Takový mezi nimi šust
a bylo právě v masopust.
Dlouho se spolu tahali,
kdo s kým byli, nevěďali,
stalo se v noci na pondělí.
Kuchařka poklízí ráno,
stoly, židle polámáno,
a odstavujíce stolici,
najde kněze pod lavicí.
Kuchařka: Ale! Živý-li jste, kněže Jene?
Opět se jich houf k nám žene.
Jdětež juž domů ve zdraví,
však vás tu vždycky hledají.
P. farář: Mlč, Johanko, neprav o mně,
ani mé kuchařce Dorně,
a nerozprávěj o tom nic,
nepůjdu sem, dokud živ, víc.
Nedopil ráno doma: Ženo, co jest se to zběhlo?
Skoro mi oko vylezlo.
Kde jesti můj plášť a klobouk?
Někdo jest mne velice stlouk.
Žena: Čert po tobě, však chceš tomu,
chodíval bych záhy domů.
Vždyckny celé noci sedáš,
žádnému pokoje nedáš.
Coʼs uhonil, sobě schovej,
a samému vinu dávej.
Nedopil: Ó, jak se jen dám zhojiti,
musím se toho pomstíti.
