[104v]číslo strany rukopisuNež pilnost péče našie jest hledati šlechetného pána našeho ciesaře lékařstvie a zdravie, zdali by který lékař zde byl, jenž by mohl jeho nemoci zbaviti, kterúž má v tajné straně svého těla. Neb skrzě tajná jeho miesta morná neduživost jej porušila, kterýž nikoli ani lékařstvím, ani kúzly, ani kterú věcí móž uzdraven býti. Tato věc a pečlivost námi jest pohnula a věc sem nás přivedla, že majíce od něho přikázanie, sem sme přijeli, kakž koli po mnohých dnech větry a mořem majíce pře[105r]číslo strany rukopisukážku, dlúho sme meškáni cestú. A člověka Ježíše viděti žádáme, nebo zajisté o něm sme slyšeli, že by v těchto krajinách byl. A to sme od ciesaře slyšeli, že bez lékařstvie i bez kořenie móž uzdravovati. A to jest jeden člověk zvěstoval ciesařovi, jakož to i tento zjevitel teď přistoje okazuje, že jediné toliko slovem všech neduhóv poškvrny i nemoci uzdravuje i mrtvé křiesí.“

Ty věci Pilát uslyšev, ihned sě velice zamútiv, vstona. A k tomu zjevitel, člověk žid, Tomáš jménem, jehožto [105v]číslo strany rukopisusvatost někakým oznámením před ciesařem byla oznámena, vece: „Boha mého a syna božieho, jakož pravím, a tak sú ho i ďáblové vyznávali a zdeť sú ještě učedlníci jeho, skrzě něžto móžeš poznati pravdu.“

Tehdy odpověděv jeden z rytieřóv Pilátových, jménem Pomuncion, vece k Pilátovi: „Já mním, že toho múdrého a najopatrnějšieho muže Ježíše hledá a žádá viděti ciesař, kteréhož si ty kázal ukřižovati.“ Tehdy zastyděv sě Pilát, k propovědění rytieře svého nemože nic odpově[106r]číslo strany rukopisuděti.

Kapitola čtvrtá, kterak Voluzián tresktal Piláta a Jozefa k sobě zavolal, aby jeho jistú řečí zpravil o Ježíšovi.

Tehdy Voluzián, obrátiv sě k Pilátovi, vece jemu: „Ó ty Piláte, takového člověka, kteréhožto lid svědčí a nazývá svatého, a že jest pravý syn boží byl, proč jsi přepustil smrtí zatratiti? A proč si směl na smrt odsúditi bez rady i bez povolenie pána tvého ciesaře našeho i ukřižovati jeho?“

Odpovědě jemu Pilát: „Židovským hlasóm[c]hlasóm] hlaſem nemohl sem odolati ani jich trpěti, neb sě jest nazý[106v]číslo strany rukopisuval synem božím i králem židovským.“ Odpovědě ten rytieř, ješto prvé promluvil bieše, i vece Voluziánovi: „Nelekaj sě ani sě zamucuj vaše velebnost! Zajisté my sme viděli jeho vzkřiešeného z mrtvých třetí den. A mnozí jiní také viděli sú jeho živa a zdráva po smrti jeho chodiec, jakožto Jozef, kterýžto byl jeho pochoval.“

A v tu hodinu káza Voluzián Jozefa před sě přivésti s velikú ctí a poctivostí. Kterýžto když přijide, vece jemu Voluzián: „Ty s’ sám poctivý, múdrý a opatrný, jakož sme zpra[107r]číslo strany rukopisuveni,