naj[94v]číslo strany rukopisublíž se seznávají, že sou totiž najdál od lásky Vyšehradu a od víry a najblíž od naděje, řkouc se urozené vysoce a boží strejce, Pán Bůh je bude súditi podlé jich urození důstojně. Nedadí se žádným hrozným písmům od naděje odlúčiti, než u víře, v lásce, v ctnostech se neobudou, toliko jen jako Vyšehrad s trubači a s bubny přejedouc[co]přejedouc] přijedouc, u Prahy v kostelech se nezastavíc, upřímé na [95r]číslo strany rukopisuHradčany naděje na hospodu odpočinutí omylného jedou.

Hrad pak dobře jest na hůře i ozdobně založen, v sobě maje chrám, a v tom kapla svatého Václava, hrob Víta, Vojtěcha, Jiřího i všech svatých, soudnou světnici, kanovníky, střídníky, koraly, jeptišky, kněží, řemeslníky. Ješto to vše znamená, že naděje naše z těch a v takových věcech stojí. [95v]číslo strany rukopisuNež více v králi, v ohradě, v hradích, v tělech mrtvých svatých předešlých a v jich přímluvách a v mnišských mšech i v jich modlitbách, v ozdobě chrámův, v řemeslích i v práci vlastní doufaní i naději máme, i v mstitedlných soudcích nežli v Pánu Buohu našem, jenž na výsostech přebývá. Jestli jinak jest, tedy máme z povinnosti pečovati, abychom vy[96r]číslo strany rukopisuplnili vůli boží hleděti cti a chvály jeho i vzdělání bližního, by pak měl i život náš v něčem zlém újmu trpěti, nežli bychom vzdělávali ozdobně hrady, kláštery neb rathouzy etc.cizojazyčný text

Bez krále a soudu tudíž sobě stesknem, a bez Boha vždy bychom rádi živi byli. A mnozí by rádi, by Pána Boha nebylo, aby nad námi nepomstil, abychom sami svoji [96v]číslo strany rukopisupáni byli. Ale jako říčné vody a jako ryb z vody žízníme a lačníme a vodou se omýváme obojí, tak bychom měli protivenství a hanění lačněti a žízniti. Ale pohříchu že mnozí se netoliko kojí, ale krmí tou řekou, ale topí se jí, totiž smrtedlným hříchem, a vzlášť kteří se koupí a plaví, totiž kteří s rozkoší klnou aneb klatby[13]následuje „aneb“ zapsané písařem omylem jim přejí. Neb láska se těší spra[97r]číslo strany rukopisuvedlnosti, a ne zlořečenství. A protož naši předkové, bojíce se toho stonutí s obou stran, udělali most kamenný pevných kompaktát, jímž by k sobě po nich přístup svorný a bezpečný měli, totiž aby se nehaněli, nezlořečili. A ten most kolik má sklepův, tolik mají kompaktáta artikulův, pečetmi jako železy utvrzená. A tak dobře kompaktáta kamennej[cp]kamennej] kameney se most zname[97v]číslo strany rukopisunají,