[204r]číslo strany rukopisua rytíři, abych žádné duchovní osobě chudé nemohlo odkázáno býti, leč rytířským lidem. A k židům mě taky prolichviti nebrání, nu, kterakž mám tehdy jíti? Tehdy by mne z rukou skoupých a z srdcí dobyl, z královské moci nelze mě proti panským strážím v kanceláří vyníti, protož nevím se co jiného domysliti, než modliž se za mne Pánu Bohu jako církev chudá ustavičně za svatého Petra okovaného a stráží [204v]číslo strany rukopisuosazeného, ať ráčí anděla svého milosrdenství poslati, kterýž by ty zámky, řetězy u dveří zrušil a odmekl a strážné zmámil a kterýž by mě na prostranno k tobě vyvedl, aby se mne za železnými branami a za dveřmi železnými po tmě v noci soukromě schovala. Jáť bych se tebe doptala z próvodu andělova a dotloukla bych se tebe.“

Chudoba: „Jakož máš podobenství k svatému Petru, jenž praví: [205r]číslo strany rukopisuSám zlata a stříbrna nemá etc.; podobnějšíť jest tehdy ke mně, chudobě.“

Bohactví: „Vímť to, že tak praví, ale jdi do Říma a pohleď naň. Kto jest bohatší nadeň, sedícího na stolici římské?“

Chudoba: „Co je pak poň, ale co pak velíš mi se více modliti ještě a volati za své propuštění a já všudy po ulicech volám, křičím: Pro Pána Boha, dajte a račte pomoci, ba[fz]ba] uba ale smilujte se jedním haléřem, krajíč[205v]číslo strany rukopisukem, ba ale penízem zpomeňte na mne. A proto tě nemohou z těch řetězuov, stráží a sklepuov, srdcí vyprositi. Bych se mrskala, zproučila, zimou trápila, hladem mřela křičéc, proto mi žádný nic nedá, leč haléř, krajíc, vajce neb za peníz najvíc, vyprosím liť tě z měšce, jako za jeden nehet to přitom buď. A že se králem omlúváš, však král jen dědictví nedá odkazovati, než prodada rytířský, muož pe[206r]číslo strany rukopisuníze dáti chudým. Neb kdyby toho dopustil, udělal by ze mne též bohactví a sama by z sebe chudobu učinila. I zdaliž můž žena mužem proti přirození býti a frajmarčiti? A též šetř na túž figuru svatého Petra, že je mu anděl neřekl: Vem s sebú žalář, řetězy, rytieře[ga]rytieře] rytieze a poď po mně. Ale řekl mu: Vstaň a obuj se v nohavice, opaš se a oděj rouchem tvým a poď po mně. Totiž že nemáš chudým dědictví, panství zapsati, než roucha, opasky, obuvi a [206v]číslo strany rukopisusvrchky máš dáti s sebou chudobě, neboť k sobě řkúc vidí královská milost, kterak si ty siedlem se dávajícím chudým zkazilos i svatému Petru i jiných apoštoluov náměstky tak, že sou se v pány, v císaře, v knížata změnili, jenž sou říkali prvé: Zlata a stříbra nemáme. Hádajž tehdy, Bohactví, jaký ty za to počet musíš vydati v den súdný, žes z maličkých božích pyšných nadělalo.“

Bohactví: