[104r]číslo strany rukopisuktož s nimi obcuje a jim zastaví svou víru, lásku, naději, tudíž se v nich prostojí, že náh křesťan zůstane. A jako židé za staré groše nové dávají, tak tito novou víru za starodávní dražší. A potom ji spálé a přepustí, obraz na ní zruší, že ji žádný nepozná, židovská li jest, čili křesťanská, když na ní rázu nezůstaví Pána Krista. A jakož říkají, nebudou li židé vypleněni, že Prahu snědí, tak pikharti na ducho[104v]číslo strany rukopisuvním bohatství vyjedí Prahu, pomalu půjčujíc svých falešných artikulův, z mědi falešné skovaných bez rázu božího.
Jako jest Vyšehrad chatrný, tak chaterná láska – otrhaná, nespojená spolu a sstydlá, zbořená, chalupná, tak že se řídko[cv]řídko] řdko soused souseda drží, než každý sám o sobě. Každý totiž sobka hrá a co se jemu, ne bližnímu hodí. Naliť jako v městě spojeném, ustaveném [105r]číslo strany rukopisukaždý soused silnější i dům pokojnější[cw]pokojnější] pokognieſſí, než když po vesku roztrhané sedí, tak v lásce obyčejně křtaltovnější sou města než v svářích, v nichž království pustne a dům na dům padne k podobenství tohoto Vyšehradu, jenž je ne císař, ďábel, ale sami domácí zkazili. Totiž že žádný nás nemůž od lásky boží a Kristovy odděliti[cx]odděliti] odieliti, než leč sami se odděliti máme od ní. Ani mocní [105v]číslo strany rukopisukrálové, ani ďáblové, Romanorum etc.cizojazyčný text 8, ani studený listopad nás ustudí. A zdaliž ale slepému žákovi nevěříme, jenž o té lásce svorné zpívá: Když Praha v jednotě bude, živý člověk ji nedobude, než ten všemohúcí Pán, kterýž nám tělo i duši dal.
Neb kdež láska jest, tu Buoh přebývá a dobývá i proniká. Ale kdež láska jest ztrhána, tuť tou stranou jako Vyšehradem vpadení se stane na víru a vejboj tak, až neostojí. A jako na Vyše[106r]číslo strany rukopisuhrad žádného nepouštějí bez mejta, ktož má vnitř do Prahy jeti, takováť jest láska naše. Že žádnému srdce neotvíráme, leč má co dáti a v čem bychom ho mohli užiti, tenť vchází vnitř srdce našeho. Pro kderou pak příčinu Vyšehradu, pro touž nesmíme stavěti lásky, aby totiž nám z Prahy domův i klenotův i roucha i špižírny[cy]špižírny] ſſpižirii nedobyla a v dobrém bydle překážky neučinila jako někdejší celej Vyšehrad Praze příkladem [106v]číslo strany rukopisuprvní církve, mající celou lásku, a příkladem Pána Krista, že jest je vyležela a vyloupila z statkův, ale i z časných životův podlé písma onoho: Ktož má statek světa tohoto a vidí bratra svého etc.cizojazyčný text, přebývá v něm. Nebť láska nic nezatají ani překryje, ale z kůže se prej vydá a utratí a vynaloží pro bližní své. Jakož říkají praj: A když bychom měli tak milovati, jakož zákon velí, a my bychom nikdy nic nemě[107r]číslo strany rukopisuli.
