vystříhati s velikou pečlivostí, plníc buožská přikázaní, a Pána spasitele za ostrahu žádati a prositi ustavičnou modlitbou. Pakli sme zkazilí a sčervivělí, slušíť nám ty červy hříchuov skrze spověd vymietati a vína skroušení lkajícího v se vlévati a k tomu času žádati s Jobem a vypůjčovati, řkouci Pánu stvořiteli: Ponechejž mě, ať maličko popláči buolesti mé, dokavadž neotejdu do země tmavé, omráčené mrákotou smrti, do země bídy a temnosti, kdež jest stín a žádného řádu, ale věčný strach přebývá. Od něhožto rač nás zachovati nejjasnější Stvořitel svým milosrdenstvím na věky věkuov, amen.
Kněz Jan od Svatého Apolináříše, discipulus vester
[O upokojení jako dítěte Pešíkovi]text doplněný editorem[5]nadpis doplněn podle úvodního obsahu
Urozenému pánu Pešíkovi na Komárově kněz Jan, kaplan váš, vidění neomylného pokoje vzkazuji, o němž sem onehdy žádostivě vás mluviti čeledně vyslyšel. Kterak totiž pokoje potřebně žádáme všichni smrtelní na zemi, od najvyžších až do najnižších. Kterémužto pokoji i cestu ste zdání svého pověděli, totiž že nedosáhnem žádostivého pokoje v království českém, leč jedna hlava bude arcibiskup, kterýž by kněžím jazyky skrátil a jich od světských hájil křivdy a mstil. Já pak, ač sem tělem s vámi poslouchaje vás seděl, ale však sem po té cestě vaší myslí svou, nad niž nic ryčnějšího není, protuloval se i stavil sem se i ocetl u omylného pokoje, jejž tento svět dává. I porozuměl sem, že ani co jest pokoj neomylnej, ani která cesta k němu, znáte. Ale že sem jadrné řeči vaší chtivějí byl poslúchati než mluviti, protož sem se zařekl vám krátkým psáním vyptání vašemu na mne o tom pokoji odpověd dáti. A vy ste se zařkli neobleniti toho sami přečísti neb jiného čtoucího přeslyšeti. V tom sobě dobrou vůli pozůstavivše, budete li chtíti neb nechtíti na vyslyšeném se upokojiti aneb přestati pro nedozrálost věku mého, jejž ste spatřivše, dětinským zapáchati bez poroka nařkli, na nichž orteluov nepřestávají, než toliko na šedivých hlavách. A protož já, pokudž sem maličký, myslím jako maličký, mluvím, píši jako maličký, totiž dětinským příkladem vám věda, že nevíte
