v té rozkoši vodě, tekúcí podobně za mnoho let, až jest ondy do vrše smrti polapen. A střeva jeho plodu dodnes nůž žalosti kuchá a tělo jeho červi jedí. A lupiny jeho svrchu pravené žádáš na sebe uvléci a nic se smrti jeho neděsíš. Ba pozoruj prosím milosrdenství Páně při tom, že jeho umořiv tebe ponechal, aby se kála, osvobodně tě jaks z manželstva jako z teskné posady neb z haltéře, aby na sucho vyplynula, a ne rybovsky, ale lidsky živa byla, sušéci se a pekúci pokáním svatým, aby mohla ústy jeho okušena býti s onou rybou pečenou po z mrtvých vstání jednou, aneb s oněmi na púšti od zástupův snědenými. A ty pak jako opilá ryba vodou tomu nechceš rozuměti, ale v lupiny loupežných peněz chceš se doobvléci a v ten haltéř manželstva zase vplésti pro kus závoje neb bochence velmi chlebně. A na rybu z toho haltéře, sakem smrti vyloveného, zapomínáš aniž sobě toho s strachem očekáváš. Kdyby na to pomněla, tuším, že by z té rozkoši i z lupin vynikla se.
Pomni, prosím tebe, pomni, má paní Rybová, pomni, že ďábla lákače po rybářsku nikdyž se neskryješ ani v haltéři manželství, ani v rybníce pastvin plného vdovstva. Nebť on všudy udici svou zahází, chtě tě lapiti a uloviti v té vodě rozkoši a umrtviti, aby se naplnilo proroctví svatého Pavla, řkúcího: Vdova, kteráž jest v rozkoši živa, mrtvať jest. Totiž již jest ta jista umrtvením udicí ďáblovou, kterážto udice jest hřích lakomství, na tomť jest nástraha summa V set kop, mlask, mlask, již se jen obliznouti, to cos pochlebného. Vlasiny pak, na nichž ta udice visí, jestiť písmo ve dckách zapsáno a v knihách městských a v kšaftu a toť se trhati jako vo třech prameních šňůra nemůž. Toho ty posvědčuješ, když pravíš, že ty o to nemůžeš nestáti, co je tobě zapsáno. Prut pak ten, kterýž nastavuje vlasu, aby dál dosáhl, a vlas na něm visí, jsouť rádce tvoji pochlební, jenž ty moudrými a urozenými, jako pruty hebkými nazýváš, nebť sou hbití všeliké lichoty a falše ďáblu dopomoci a tobě v hrdlo udici vstrčiti chváléc, že dobře vzíti na duši, což můž tělo unésti, protož ač ty toho jako ryba vodou rozkoší oslepená nevidíš a udice pro nástrahu nešetříš. Ale já, stoje na břehu, vidím rybáře i prut i vlas i udici i
