jako je psáno: Hříšníku dal Buoh trápení, aby hromaždil a klidil, totiž pro pejchu, lakomství etc., aby měl nač ležeti na starost a čím odepříti a potom aby se chudobě oddal, jako se to mnoho přihází. Jednak na pyšné, jednak na lakomé etc., jednak na žrouty, jednak na zahaleče spadneš a potom na chudé naposledy. A protož ostatku se domysl z té nápovědi, že jako Sára sedmi mužuom vražedlnicí byla a rodičuom k smutku, jimž jest ji Azmodeus ďábel oddával. Ale Tobiášovi, již jest mu anděl oddával, byla ku prospěchu a ku plodu a rodičuom k veselí a k hodování. Tak ty, Zboží, lakomcuom, pyšným, zahalečuom etc. sstrčíš hlavu a vydávíš duši. A zámutek činíš těm, ktož sou tě vydělali. Ale dáš li se chudým z milosrdenství jako skrz anděla, tehdy utěšíš i ty, ktož sou tě vydělali, tak že anděly a Pána jako Raguele budou míti na hodech. A chudým k plodu a k potřebě poslúžíš jako Sára Tobiášovi, jako je psáno: Co ste mému najmenšímu učinili, mně ste učinili. Jako starý Tobiáš, tak se Pán Buoh raduje milosrdenství a prozří na Sáru, na statek očima svýma milosrdenství, na něž nechtěl pozříti, když byl oddán hříchuom k sedmi k vyplňování. A jako Anna a Raguel, tak se vydělavatelé tvoji za to radovati budou a nasyceni budou. Ale jako je se anděl zdál jísti a nejedl, tak Pán Buoh sobě přičítá nakrmení chudého, avšak nejí sám toho, jako je psáno: Kdyžť budu lačněti, nepovímť, zdaž budu jísti maso a krev kozelčí píti. Dobře tehdy skrz Tobiáše chudoba a skrz Sáru zboží se znamenává, poněvadž jest pro nouzi po stříbro šel k Gabalovi, ale měla dosti, jen že je neměla komu se vdáti. Nechtěla se k pro libosti požívaní, ale k potřebě plodu toliko žíti. Tím znamenala, že nemá se dáti zboží ke zlému dlúho a k libostem žití než k potřebě toliko živnosti. Ale že je Anna túžila ztratiti syna řkúc: Kdyby byl ostal s námi, chudoba ta byla by nám za zboží. To jest, že drahá chudoba a že se bojí církev matka, by chudej nebyl zbožím udáven, totiž aby se v lakomce, v pyšného neobrátil, jako mniši a chudí a mnozí, jenž za bohatstvím chudobu vdali, pak s ní dou do pekla, a ne k Bohu Otci, zústanúc na něm jako koba na mrše. A protož kdyby jen anděl boží nebyl stráž a vuodce chudých i bohatých, v pekle by se octli a na hodech by osákli. Ale počítáť dny Buoh a církev