[485v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceTake, otče, nebo tak líbilo sě jest před tebú. L10,22 Všeckno dáno jest mně od otce mého. A nižádný nevie, kto byl by syn, jediné otec, a kto byl by otec, jediné syn, a komu chtěl by syn zjeviti.“ L10,23 A obrátiv se k učedlníkóm svým, vece: „Blažené oči, jenž vidíta, což vy vidíte. L10,24 Nebo pravím vám, že mnozí králové a prorokové chtěli sú viděti, což vy vidíte, a neviděli sú, a slyšeti, což slyšíte, a neslyšeli sú.“

L10,25 Aj[116]Aj] Et ecce lat., některaký zákona dospělec vstal jest, pokúšeje jeho a řka: „Mistře, co čině životem věčným vládnúti budu?“ L10,26 A on vece k němu: „V zákoně co psáno jest? Kterak čteš?“ L10,27 A[117]A] navíc oproti lat., + autem var. on odpověděv, vece: „Milovati budeš pána boha tvého ze všeho srdce tvého a ze všie duše tvé a ze všech sil tvých a ze všie mysli tvé a bližnieho tvého jakožto tě samého.“ L10,28 I vece jemu: „Právě odpověděl si, to čiň a živ budeš.“

L10,29 On pak chtě uspravedliti sě samého, vece k Ježíšovi: „A kto jest mój bližní?“ L10,30 Vzezřev pak Ježíš, vece: „Člověk některaký sstupováše od Jeruzaléma do Jericho a vpadl jest mezi lotry, kteříž také oblúpili sú jeho, a rány vzloživše, odešli sú, odpolu živa ostavivše. L10,31 Přihodilo se jest pak, že kněz některaký sstupoval by túž cestú, a vida jeho, minul jest. L10,32 Též i jáhen, když bieše podlé miesta, a viděv jeho, pominul jest. L10,33 Samaritánský pak některaký cestu čině, přišel jest podlé něho, a uzřev jeho, milosrdenstvím hnut jest. L10,34 A přiblíživ se, zavázal jest rány jeho, naliv oleje a vína. A vzloživ jeho na hovado své, vedl jest do chléva a péči o něm činil jest. L10,35 A druhý den vyňal jest dva penieze a dal jest chlévníkovi a řekl jest: Péči jeho měj, a což kolivěk nadto vydáš, já když navrátím se, vrátím tobě. L10,36 Kto těch tří vidí se tobě bližní býti jemu, kterýž upadl jest mezi lotry?“ L10,37 A on vece: „Kterýž učinil jest milosrdenstvie nad ním.“ I vece jemu Ježíš: „Jdi i ty učiň též.“

L10,38 Stalo sě jest pak, když jdiechu, i on všel jest do některakého hrádku a žena některaká jménem Marta [b]označení sloupcepřijala jest jeho do domu svého. L10,39 A té bieše sestra jménem Maria, kteráž také sedieci podlé noh páně, poslúcháše slova jeho, L10,40 Marta pak pečováše podlé častého přisluhovánie. Kteráž stála jest a řekla: „Pane, nenie tobě péče, že sestra má opustila jest mě samu přisluhovati? Protož rci jie, ať mi pomóže.“ L10,41 A odpověděv vece jiej pán: „Marta, Marta, pečliva jsi a mútíš sě při mnohém. L10,42 Ale však jednohoť jest potřebie. Maria najlepšie stranu vyvolila jest, kteráž nebude odjata od nie.“

XI.

L11,1 A stalo sě jest, když bieše na miestě některém modle sě, když přestal jest, vece jeden z učedlníkóv jeho k němu: „Pane, nauč nás modliti sě, jakožto i Jan učil jest učedlníky své.“ L11,2 I vece jim: „Když modlíte sě, řcete: Otče náš, jenž jsi v nebesiech[118]náš, jenž jsi v nebesiech] navíc oproti lat., + noster, qui in caelis es var., osvěť se jméno tvé, přiď královstvie tvé. L11,3 Chléb náš vezdajší daj nám dnes. L11,4 A odpusť nám hřiechy naše, nebo i sami odpúštieme každému dlužnému nám. A neuvoď nás v pokušenie.“

L11,5 I vece[119]vece] + ad illos lat., nemá var.: „Kto z vás jmieti bude přietele a pójde k němu o pólnoci a die jemu: Přieteli, požič mi tří chlebóv, L11,6 nebo přietel mój přišel jest s cesty ke mně, a nemám, co položil bych před ním. L11,7 A on vnitř odpověda, die: Neroď mně těžek býti, již dveři zavřěny sú a děti moji se mnú jsú na loži, nemohu vstáti a dáti tobě. L11,8 A on ač trval by tluka, pravím vám, a ač nedá jemu vstana, protože přietel jeho byl by, pro nezbednost však jeho vstane a dá jemu, kolikož má potřebie. L11,9 I já pravím vám, proste a dáno bude vám, hledajte a naleznete, tlucte a otevřěno bude vám. L11,10 Nebo každý, jenž prosí, béře, a ktož hledá, nalézá a tlukúciemu otevřěno bude. L11,11 Kto pak z vás otcě prosí za chléb, zdali kámen dá jemu? Anebo ryby, zdali za rybu hada dá jemu?[120]Anebo ryby … dá jemu] zapsáno na konci verše L 11,12 L11,12 Anebo ktož[121]ktož] navíc oproti lat. prosil by vajce, zdali podá jemu štíra? L11,13 Protož ač vy, když byli byšte zlí, poznali ste dobré dané dávati synóm vašim, čímž viece otec