mo[93r]číslo strany rukopisuře bráti.
Mnoho jiných, jenž slyšiechu
a ty noviny zvědiechu,
počechuť se na to ptáti,
[1935] chtiec za hřiechy s ním se bráti.
Ciesař, jakž tu smlúvu zvědě,
ihned vojnú odpovědě
a řka: „S kým chcem bojovati,
když chce Arnošt na pút vstáti?“
[1940] Páni toho pochválichu
a též jemu poradichu
a řkúc: „Kdyžť běží, nechť běží
i svými [z]text doplněný editorem země i také s jinými.
Křivě bychom učinili,
[1945] bychom chudinu hubili.“
Obecně[cl]Obecně] Obeċnie tu radu dachu,
tiem se mnozí radovachu.
Zatiem Arnoštova matka,
zvědúc púť svého děťátka,
[1950] pět set hřiven posla jemu,
svému synu jedinému,
pro tu vieru, jenž jmějieše,
že jie jediný bieše.
Ale viděti [jie]text doplněný editorem jeho
[1955] nelze bieše, syna svého.
Potom najvětší žalost měla,
že jeho v ten čas neviděla.
A však podlé viery jeho
ještě synu milému svému
[1960] postavcóv zlatých mnoho
i aksamitóv vedlé toho,
přemnožstvie hranostajóv,
také čistých damaškóv,
tkanic, perel i kamenie,
[1965] podlé jeho všeho chtěnie.
To mu posla ve ctnosti
podlé viery i milosti,
jakž synu věrná mátě,
by ráčil jie požehnati.
[1970] Tisíckrát toť vzkáza[93v]číslo strany rukopisula jemu,
synáčkovi svému zmilelému
a převelmi na ni[cm]na ni] naṅ laskavému.
Kapitola třidcátá prvá
Když na cestu všichni vstachu,
Arnošt s svými se vybrachu
[1975] draze a převelmi bohatě,
v střiebře, v hedbábiem a zlatě.
To obecně všickni jmějiechu
a k tomu přípravni biechu
od kropéřóv i od oděnie.
[1980] ve všem biechu připraveni,
což k boji jest a k tomu jmieti,
kto[cn]kto] To by to mohl uzřieti.
Takž pod křížem pojedechu[co]pojedechu] pogiedechu
a daleko nejediechu.
[1985] Až přijede lidu mnoho
z jiných zemí, těžiec toho,
chtie li kto za moře jeti[cp]jeti] gieti,
by ráčili pověděti.
Na tyto jim ukázachu,
[1990] a jakž se Arnošta dobrachu,
počechu velmi prositi,
aby ráčil laskav býti
na ně pro Bóh a je přijíti,
že jej chtie rádi za pána jmieti.
[1995] Arnošt z toho poděkova
Pánu Bohu a řka tato slova:
„Já děkuji tvé milosti,
Bože, že s mi lidí dosti
ráčil ke mně přivinúti,
[2000] račiž ty všem hřiechy odpustiti,
bychom šťastně putovali
i tobě se všickni dostali.“
Pak káza oněch povolati,
poče jim vítanie dávati
[2005] a řka: „Vítajte, páni milí,
když ste sem se zahodili,
chciť vás za své lidi jmieti
a na svú práci [94r]číslo strany rukopisupřijieti.
