neb když před ním [87r]číslo strany rukopisujest mieněn
[1470] Arnošt, to chtěl zato mieti
a neráčil ho slyšeti.
Proňž tu žalost musil nésti.
A však jest ho nemohl zvésti,
Jindřicha, sestřence svého,
[1475] z Rýna pána velikého.
Pro také sočebné skutky
přicházejí kniežatóm smutky,
že věře soku svému zlému,
lépe než věrnému dobrému.
[1480] Počnúť dobrého tupiti,
nedadieť se jemu zpraviti,
pro něž jim smutek přichodí
a častokrát mnoho uškodí.
Jakož se i tuto stalo
[1485] a ciesařovi se dálo.
Tuť počne hrozně pykati
sestřence svého a nařékati
a řka: „Mój přieteli milý,
ach, že sú tě kdy zabili!
[1490] Ó, by byl zabit kde u boji,
spiešeť bych opykal,
nemaje v srdci tesknosti.
Tak mnoho má moc jest ponížena
a má koruna neučtěna[bo]neučtěna] neuċtena.
[1495] Po němž každý má túžiti,
ktož chtie koli mně slúžiti,
což se stalo jest nade mnú,
že toho mstíti budú se mnú.
Milý Jindřiše, přieteli,[14]za toto slovo vložil E. Petrů verš „právem tebe žena želí“ (Petrů 1984, s. 67)
[1500] toť tebe nebudu žehnati přietele,
musímť tebe mstíti směle[bp]směle] ſmielie,
nebo s zabit při mé ctnosti,
ach, veliká má žalosti!“
Nazajtřie jeho schovachu
[1505] a velmi poctivě pochováchu.
Podlé kniežetského práva
by pochován tento zprava.
Když [87v]číslo strany rukopisujej biechu pochovali,
přikáza, aby ostali
[1510] kniežata i všickni páni,
jenž na pohřeb biechu zváni.
Chtěl s nimi zjitra mluviti,
slíbichu to učiniti.
Zajtra káza všechny svolati
[1515] i poče jim žalovati
a řka: „Budiž vám žel mého smutka
i toho zlého skutka.
Arnošt mě připravil k tomu,
že přede mnú, na mém domu
[1520] mého mě sestřence zbavil,
sťal mu hlavu a jej uhavil.
Bych se obmeškal sám málo,
též by se snad i mně stalo.
Toho nikoli neslýcháno
[1525] ani praveno ani psáno
v které zemi až do moře,
by na ciesařově dvoře
stal se kdy takový zlý skutek
i tak veliký zámutek,
[1530] jakož se mně tuto děje.
Protož ktož mi přeje,
rač mi pomoci pykati
a toho popravovati.
Naleznětež mi za právo,
[1535] za toť vás prosím, co jest právo,
tomu zlému uložiti,
jenž kdy co směl učiniti.“
Páni uslyševše vstachu
a brzy se potázachu.
[1540] Potázavše se i vrátichu,
toť za právo potvrdichu:
Atnošta i zemi jeho,
i což jest měl kde zbožie svého,
to v královu moc zapsachu
[1545] a jej za psance vyvolachu,
aby nemohl viec práva mieti.
Kázachu všem to povědě[88r]číslo strany rukopisuti,
