[67r]číslo strany rukopisui vyvedl jest tě, před tebú jda, v moci své veliké z Éjipta, Dt4,38 aby zahladil národy převeliké i silnějšie tebe u vjití tvém a uvedl tě a dal tobě zemi jích u vládařstvie, jakož vidíš v nynější deň. Dt4,39 Protož věz dnes a mysl v srdci tvém, že Pán on jest v nebi svrchu i na zemi vdole a nenie jiného. Dt4,40 Ostřiehaj přikázaní jeho i zápovědí, kteráž já přikazuji tobě, aby dobře bylo tobě i synóm tvým po tobě a aby zóstal mnohý čas na zemi, kterúž pán bóh tvój má dáti tobě. Dt4,41 Tehdy otdělil jest Mojžieš tři města za Jordánem k straně vzchodu slunečného, Dt4,42 aby utekl do ních, ktož by zabil nechtě bližnieho svého, a nebyl by nepřietelem před jedniem i druhým dnem, a do těch některého měst mohl by utéci. Dt4,43 Bozor na púšti, kteréž ustaveno jest v zemi polní z pokolenie Ruben, a Ramot v Galaad, kteréž jest v pokolení[80]chybějící text, homoiot. Manasse. Dt4,44 Tentoť jest zákon, kterýž předložil jest Mojžieš před syny izrahelskými, Dt4,45 a tato svědectvie a posvátní obyčejové i súdové, kteréž mluvil jest k synóm izrahelským, když sú vyšli z Éjipta Dt4,46 za Jordánem v údolí proti chrámu Fegor v zemi Seona, krále amorejského, jenž jest bydlil v Ezebon, kteréhož jest pobil Mojžieš a synové izrahelští vyšedše z Éjipta. Dt4,47 Vládli sú zemí jeho i zemí Og, krále bazanského, dvú králí amorejskú, ješto biešta za Jordánem k slunečnému vzchodu, Dt4,48 od Aroer, ješto leží na břehu Arnon, až do hóry Seon, jenž jest u Hermon, Dt4,49 všicku rovninu za Jordánem k straně východu slunečnému až do moře Pustého a až k kořenóm hóry Fazga.
V
Dt5,1 I povolal jest Mojžieš všeho Izrahele a řekl jest k němu: Slyš, Izraheli, posvátné obyčeje i súdy, kteréž já mluvím v uších vaších dnes, učte se jím a skutkem plňte. Dt5,2 Pán bóh váš s vámi utvrdil jest slib na Orebu, Dt5,3 ne s vašími otci všel jest v slib, ale s námi, kteříž v nynější čas jsme a živi sme, Dt5,4 tváří v tvář mluvil jest nám na hóře z prostředka ohně. Dt5,5 Já smiercí a prostředníkem byl sem mezi Pánem a vámi v tom času, abych vám zvěstoval slova jeho. Neb báli ste se ohně a nevstúpili ste na hóru, i vece: Dt5,6 Já pán bóh tvój, jenž sem tě vyvedl z země ejiptské z domu služebného. Dt5,7 Nebudeš mieti bohóv jiných před obličejem mým. Dt5,8 Neučiníš sobě rytiny ani podobenstvie všech věcí, kteréž v nebi sú svrchu i kteréž na zemi vdole i kteréž věci přebývají u vodách pod zemí, Dt5,9 nebudeš se jím klaněti a nebudeš ctíti, neb já jsem pán bóh tvój, bóh mstitel, navracuje nepravost otcóv na syny do třetieho i čtvrtého pokolenie těm, kteří sú mě nenáviděli, Dt5,10 a čině milosrdenstvie ve mnohých tisících, ktož milují mě a ostřiehají přikázaní mých. Dt5,11 Neosobíš sobě jména pána boha tvého nadarmo, neb nebude bez pomsty, ktož by nad věcí prázdnú jméno jeho přijal. Dt5,12 Zachovaj deň sobotní, aby jej světil, jakož přikázal tobě pán bóh tvój. Dt5,13 Šest dní dělati budeš a učiníš všecka diela tvá. Dt5,14 Sedmý deň soboty jest, to jest odpočinutie pána boha tvého. Neučiníš v něm nižádného diela ty i syn tvój i dcera i slúha i dievka i vól i osel i všeliké hovado tvé i host, kterýž v branách tvých, aby odpočinul slúha i dievka tvá jako i ty. Dt5,15 Pomni, žes i sám slúžil v Éjiptě a vyvedl tě odtud pán bóh tvój v ruce silné a v rameni ztaženém. Proto přikázal tobě, aby zachoval deň sobotní. Dt5,16 Cti otce tvého i matku svú, jakož přikázal tobě pán bóh tvój, aby dlúhý čas živ byl a dobře bylo tobě v zemi, kterúž pán bóh tvój dáti má tobě: Dt5,17 Nezabieš, Dt5,18 nesesmilníš Dt5,19 a krádeže neučiníš Dt5,20 ani promluvíš proti bližniemu tvému křivého svědectvie. Dt5,21 Nepožádáš ženy bližnieho tvého ani domu ani pole ani slúhy ani dievky ani vola ani vosla i všech věcí, kteréž jeho jsú. Dt5,22 Tato slova mluvil jest Pán ke všemu množství vašemu na hóře z prostředka ohně i oblaka i mrákoty hlasem velikým, nic nepřidávaje viece a napsal jest je na dvú dckú kamenitú, kteréžto dal jest mně. Dt5,23 Ale vy, když ste slyšeli hlas z prostředka temnosti a hóru hořiece viděli ste, přistúpili ste ke mně všecka kniežata pokolení i větčí rodem a řekli ste: Dt5,24 Aj ukázal nám pán bóh náš velebnost a velikost svú, hlas sme jeho slyšeli z prostředka ohně a zkusili sme dnes, že když mluví bóh s člověkem, živ by byl člověk. Dt5,25 Proč tehdy zemřem a zžéře nás oheň tento převeliký, neb budem li slyšeti viece hlas pána boha našeho, zemřeme. Dt5,26 Co jest všeliké tělo, aby slyšalo hlas boha živého, jenž z prostředka ohně mluví, jakož sme my slyšeli, a mohlo živo býti? Dt5,27 Ty viece přistup a slyš všecky věci, kteréž by pověděl pán bóh náš tobě a mluv k nám a my slyšiece činiti budeme je. Dt5,28 To když uslyše Pán, vece ke mně: Slyš hlas slóv lidu tohoto, ješto sú mluvili
