[322]číslo strany rukopisua pro rozličné nemoci požiti nemuož. Také se ne ve mnohých láznách nemyti, neb se od toho rozličná nemoc stává.

O třetiem takto učiň, aby sobě člověk neuškodil na hýbaní ani mnoho chodil úsilně, nebo těžké věci mdlé duši a ven pudie. Také sluší skrovně pokojnu býti,[3]omylem zopakováno „také slušé skrovně pokojnu býti“ tak, [aby]text doplněný editorem[4] doplněno podle rkp. NK XVII H 26 v uobém měl člověk pravú smírnost.

O čtvrtém, nespání a bdění, také učiň, aby vždy člověk včas lehl a šel spat, to jest, když mrká. A vždy usnutí prvé na pravé rutce, potom, líbí liť se, obrátiti na levú. A neroďte [ve dne]text doplněný editorem[5]doplněno podle rkp. NK XVII H 26 mnoho spáti ani viece, když žaludek prázden jest, jako v nešporní hodinu, neb se od toho stává studená nemoc. O tom mistr Ipokras praví: Sen jest jako smrt oblečen, aby v noci[c]v noci] uoczi neběhal a dne nezmeškal v jeho diele, totiž aby v noci spali a ve[d]ve] wne dne bděli a dělali. Také na chřbetě nespěte, neb od toho spánie padúcí nemoc bývá.

O pátém, to jest o měkkosti a tvrdosti v životě, učiň, aby se člověk horkého povětřie choval, neb pro veliký pot člověk bývá měkký. Také se jest varovati veliké zimy, neb to sviežě mokrost, a tudy žaludek sviežě a tvrdí.

O šestém, to jest o veselí a smutku, takto učiň, aby se varoval přielišného veselé, neb velikým veselím srdce se otvoří a duše vystúpí. O tom praví mistr Galienus, ano jeden směje se umřěl. Také se stává od velikého hně[323]číslo strany rukopisuvu neb smutku, neb smutek raní srdce a srdce mdlí a odtud se nemoc stane. A o tom praví mistr Avicena: Veliké se radosti chovajte a smutka přes noc neustávajte.

Toť jest těch šest věcí, na nichž každého člověka zdravie leží. Toť jest vybráno z kněh[e]z kněh] kniech lékařských krátkými slovy. A ktož proti tomu mluví[f]mluví] mluwie, ten nenie lékař, ale klamař, neb mluví[g]mluví] mluwie prostě proti mistrovi Ipokrasovi, Galienovi, Avicenovi a proti mistrovi Atvinovi[6]Atvinovi: Athwinowj.