přirození žádá nacpaných, záživnosti bývají nespůsobné a zlé, od nichž krev mrzká a nečistá se zarozuje, kazí se dobrá. A všechny oudové po všem těle bývají naplněny zkaženými vlhkostí a tak z neušetření k škodě a k záhubě přicházejí.

III. Aby bylo známé, jakou pilností a jakým mistrovstvím obhraženy jsou ti oudové, kteříž svými povinnostmi k zachování plodu posluhují a k vydávání téhož na svět přirozenou svou mocí nápomocní jsou, jak potom rozličné mají vokliky a šneky i průchody své, aby semeno zachováno bylo. Nebo sme stvoření k zdrželivosti a zajisté lidé by semene svého toliko k potřebnému a pro příčinu plodu vydávání a ne k chlipným žádostem užívali, kdyby bylo přirození naše v prvním člověku v ráji rozkošném skrze hrozný pád se nezměnilo a neskazilo. Nyní pak to naše přirození změněné a pokažené, chlipností a žádostí neřádné, smilné, více je kazí a zemdlují, zdraví a sílu přirozenou odjímají.

IV. Že formování plodu zřetedlný a patrný příklad jest, kterýž napomíná, že lidské pokolení rodí se k zachování přirozené tvářnosti a jistého spůsobu. Poněvadž pak velikou pilností a šetrností přirození lidské plod v životě chová a krmí, jest veliký nespůsob a tyranství proti všemu přirození bojující překážeti plodu a nemluvňátkám, kteréžto takovou pilností a s tak bedlivým šetřením přirození všech věcí mistr, Buoh nebeský, na životě matky své v svých schránkách živí. Již pak na svět vykročením zrost jistý dává jistejmi prostředky. A potom některé spůsobené k velikým věcem činí, je vyzdvihuje, heroitského přirození mnohé činí, některé jako za divadla a zrcadla jiným vystavuje, jakž toho i nejmúdřejší Plato v svých spisích dotýká.

Ty věci a mnohé jiné podobné, kteréž vyčítati pro krátkost pominu, mohou vyšetřeny býti, jestliže uctivými a právě filosovskými očima tyto stránky zdravě spatříme a rozvážíme.

V. A kdyby toho jiné znamenité platnosti, jakž sou některé oznámené, nebyly, aspoň tato příčina sama by nás k tomu zbuzovati a pobízeti měla, abychom z vyšetření těch stránek nestihlou a nevýmluvnou moudrost a mistrovské umění, při prvním stvoření člověka od Boha všemohoucího složené, vyšetřili. A zdaliž toto umění mistra výborného všeho přirození, Boha, nepřevyšuje všecky bludy pronikavých i všeckna umění po všem světě lapajících filosofův? Vydává zajisté svědectví pravé, že přirození naše lidské náhodou nějakou pošlo, ne trefuňkem neb maní stojí a že z nerozdílného prášku, kterýž od paprškův