[288r]číslo strany rukopisubyli by snad listové staří porušeni, nebo snad že by jich jmieti nemohli, k duovodu úmysla svého člověk má rozumně dopuštěn býti.
O hamfeštiech dva články v sobě zavierajících
Byl li by list neb hamfešt dva články v sobě zavieraje, z nichž jeden byl by osobní nebo na dluh a druhý o zboží nebo na dědičstvie, zdali proto bude list nepravý, že první řečí latinskú, ale druhý slovy obecními byl by sepsán? Odpověd, že pro řečené dvojenie řečí hamfešt nenie porušený, nebo poněvadž list ne k slovóm, ale k skutkóm skrze slova znamenaným konečně zřiezen jest, kterúžkoli řečí sepsán by byl, jehožto ovšem věc znamenána od slyšících, před nimiž čas duovodu najevo vychodí, má rozuměno býti, vždycky mocná jest, aniž proto nenie li jiné překážky, má některak odvržen býti.
O přikládaní pečeti k listuom
Ku přikládaní pečetí řád převrácený neb předložený neporušuje hamfeštu, ačkoli skrze to hlúpost písaře tiem se okazuje.
O rozdielu hamfeštóv
Hamfešt jest dvuoj: jiný slove zvláštní, jako když jednomu městu neb jedné osobě pójčuje se jeden člověk. Jiný pak slove obecní, jako kterýž v sobě zavierá viece článkóv, aneb když mnohým osobám o mnohých věcech pójčuje se. Opět některý hamfešt slove časný, jakož bývá osobný, t. jenž některé osobě dán bývá do života, a ten pomíjie s osobú, aniž spadá na náměstky, leč by se to vyslovilo. Jiný jest pak věčný, a ten zuostává s těmi věcmi, na něž
