[262v]číslo strany rukopisuzastavil, ovšem by jej nařekl, žid svú vlastní přísahú se zprostí, a i z toho, kdež die, a to by známo neb svědomo bylo, zjevné jest, že ztracenie základu má oznámeno býti a nezatajeno. A znamenaj, že při takových věcech velikú moc má toto oznámenie, jenž slove urkundcizojazyčný text, t. vědomie, nebo podezřenie odjímá.
Diel židu zaplacený na jistině li či na lichvě má sjíti
Ač by křesťan dal diel židu v dluziech a potom by mezi nimi otázka byla neb žaloba znikla tak, že by křesťan pravil, že na jistinu ten diel vydal, a žid řekl by, že by to v lichvách přijal, tehda má súzeno býti k straně křesťana, nebo poněvadž dluh jistiny byl by z práva, ale lichva toliko z přidánie a jako z příhody a některak méně dlužna, radějí má súzeno býti k jistině než k lichvě, a tento nález srovnává se s oniem nápisem svrchnějším o dluziech.
O chóvách židovských křesťankách
Jestliže by židy, kteréžto věčná vina věčné službě jest poddala, milost křesťanská přijímá a trpí jich spoluobývanie, nemají býti nevděčni, aby odpláceli křesťanóm potupú za milost a za obcovánie žehrání, aby jim tu odplatu činili, kteráž vobecniem příslovím zní: myš v tobolce, had v luoně a oheň v podolku svým hospodářóm zvykli jsú škodu činiti.
Slyšali jsme zajisté, že židé křesťanky dětí svých chóvy, jehož netoliko mluviti, ale neslušie ani mysliti, když se jim udá tělo a krev pána Ježíše přijímati, za tři dny dřieve, nežli by děti krmily, mléko velejí
