O soudu lidí duchovních
Opět městští soudce mnichóm a jeptiškám nebývajte soudce, ale biskupové každého města bohu milí, t. ti je mají súditi, a též i žákovstva. Opět přijde li před súdce množstvie těžařuov, že jim na jich jmění někto škodu činí, s chvátaním mají je od sváruov zprostiti a od soudóv zproštěné do jich obydlí odeslati. Opět soudce nemají stran puditi, aby spěšně a s duovodem stalo se jim setřenie pří, ale mají jim puojčiti za 10 dní prodlenie. Opět mnohomluvní, kteříž tajemstvie neumějí tajiti a kteříž nerozdielně dobré i zlé v nenávisti mají a kteříž přieliš žádostivě vlastnieho užitku hledie a svého dobrého, ktož také jsú příliš mladí, nebuďte voleni na konšelstvie, nebo přísežní mají k obecniemu užitku vší silú prohlédati. Nebo píše se o Aténách, jenž někdy bylo přeslovutné město, takto: Tajná nenávist, zvláštní užitek, mladá rada byla jest příčina zbořenie Aténských, protož svrchupsané věci při volení konšel mají zachovány býti. A nadto přísežní, od nichžto zisk i ztráta súdících se pocházie, dlužni jsú s pilností znamenati, aby jednomu každému hodně a slušně dála se spravedlnost, protož poněvadž oni jsú svrchovaní svědkové v soudu a ve všech přech na ně znesených majíť vždycky jmieti na péči: falešný svědek proti třem osobám zavinní, najprvé proti bohu, jehožto přítomnost potupuje, nebo buoh přítomen jest každému soudu, druhé proti soudci, jehožto zklamává svú lží, třetie proti nevinnému, jemužto škodí falešným svědectvím, protož poněvadž obojí vinen jest, totiž ten, jenž
