[176r]číslo strany rukopisuskrze to škoda nestala. Ale o jiných obecních miestech nižádná věc zvláště nemá se varována býti.
Opět což by kolivěk mezi kupujícím a prodavačem o škodách dědičstvie bylo vymieněno a vymluveno, stálé bude. A vedlé toho otázka pošlá o škodách má konečně rozsúzena býti. O statku o těchto věcech hledaj dole o stavení a nahoře o nájmiech.
O škodách zvláště slíbených
{ortel v tom}marginální přípisek mladší rukou Měštěnín některaký jednoho města slíbil jednomu měštěnínu z jiného města, jestliže jemu na určený čas dluhu nezaplatí, že všecku škodu, kterúž by skrze to vzal, chtěl by jemu navrátiti, a když jest čas přišel, a on nezaplatil, tehda ten druhý měštěnín svého pacholka poslal jest k dlužníku, jenž kdy na té cestě jeda a spad s vozu, nohu jest zlámal. Otázáno jest od toho věřitele: takovýto dluh, kterýž pacholku jeho v zlámaní nohy se přihodil, nemá li jemu vedlé spravedlnosti navrátiti. O tom tak jest soudem vyneseno, že škoda, kterúž dlužník slibuje věřiteli k zaplacení, prvotně má rozuměna býti o škodě peněžité a ne o škodě aneb nebezpečenství nebo neštěstí tělesném a osobě, protož k dosti učinění za škody, kteráž pacholku měštěnína věřitele při zlomení nohy příhoda [176v]číslo strany rukopisuse přihodila, dlužník k té nenie zavázán. Z toho známo jest, že všeliká škoda ku penězóm se miení, leč by se snad dlužník nad to k některým zvláštním jmenovitě se zavázal.
Některé škody mají býti placeny, ač jich člověk platiti neslíbí
Jestliže by dlužník jistec v určený čas rukojmie, jenž z viery zaň slíbil, z rukojemstvie jeho nevypravě utekl by, a ten rukojmie nemaje čím zaplatiti, potřebú jsa bezděčnú připuzen na duom neb na dědictvie, kteréž má toho dluhu, dobude na škodu, {škody za rukojemství}marginální přípisek mladší rukou a nemoha prodati tak brzy, jako věřitel dluhu žádá k zaplacení, takové škody dlužný jistec, ač toho neslíbil, zavázán jest plným právem. Nebo v tom, že rukojmie viery, kterúž za jiného zastavil, nemá zle užívati, nebo nemóž bez viery býti slíbenie jistinného dluhu, slib škody příhodné v sobě zavierá, ač v jistý čas zproštěn nebývá.
O škodách z netbanlivosti přišlých
Jednomu hosti, jenž čtyři sudy vína u některakého měštěnína byl kúpil, usúzeno jest takto: což by se škodného přihodilo sudu, kterýž v pinvici pána toho vína na kantnéřích ležal, tu škodu podstúpí pán toho sudu, ale když se šrotéř v
