býti beze všeho podezřenie a zlé pověsti.
O svědectví bratří v při hlavnie
Známo jest, že bratr miesto bratra v těžké při, totiž zlodějstvu, lúpeži a těm podobné, nemuož svědčiti. Opět ač obžalovaný k očištění své viny vystavil by bratří své k svědomí, a ti od žalobníka byli by zavrženi, jednie leč obžalovaný prve učinil by osvědčenie, že chce jiné svědky vystaviti miesto bratří odvržených, nemóžeť jiných vystaviti, nebo pravdě jestiť příslušno, že jest prve proto bratřie vystavil, že jest jiných nejměl.
Opět kteříž mezi jinými krom své přirozené země dlúhý čas bydléce zjevně přede všemi slyšícími vyznali by se bratřie vlastní býti, přijde li jednomu z nich potřeba, nemuož druhého za svědka vystaviti, by pak přísahú řečené vyznánie zjevné usiloval by nebyti sstálé, a to ač súpeř toho žádá, a v přech, v kterých bratr bratru svědčiti nemuož.
Mohú li přísežní svědčiti listem krom svého práva o zlé pověsti
Přísežní z A přišedše do B žádali jsú jímati dva, kteříž tudiež puol druhého léta v B biechu, bydléce, osadivše se a počestně biechu se zachovali, praviece, že by je listy z A chtěli přemoci, že jsú byli v přiezni a tovaryšóv zločincóv těch, kteříž městečko A mnohokrát jsú vypálili a i dodnes pálé, ale oni odpierajíce žádali jsú sobě nálezu, zdali věrohodným svědomím tolika ctných mužóv, jakož právo potřebuje, neměli by, a mohli radše života a své dobré pověsti brániti, nežli zlopověstní zuostati, jakýmižkoli listy. Na to konečně jest odpověděno, že najviec sedmi svědky hodnými řečená dva mohú čest a pověst svú obdržeti proti odporu jakýchžkoli
