tolikéž vezme před rozdielem.
O dědicech, jenž nešosují, mají li nápad
Ačkoli dědicové za živnosti svých rodičóv s jich sbožie, jenž po jich smrti na ně připadlo, ani práva, jenž osvědčené slove, německy urkundcizojazyčný text, nedali jsú, ani šosóv a duchovních poplatkóv s takového sbožie jsú neplatili, avšak toho sbožie mohú požádati plným právem.
O volení dědicuov
Dědicuov nemaje muož sobě dietě neb jich viece mužského neb ženského pohlavie za dědice zvoliti a náměstky neb vladaře je nad svým zbožím ustanoviti. A týmž obyčejem maje dědice muož jim jiné děti přispojiti a rovné učiniti s výmienkú spolukrevních svých bez otporu všelijakého.
O stvrzení dědictvie kúpeného
Dědictvie neb jiné věci pro dánie neb kúpenie, když bude řádně skonané, má stálé býti, nebo v ciesařských starých práviech píše se takto: Na tom sme také zuostali, aby ten, ktož má v městě vlastenstvie, aby je mohl prodati, potřebú jsa hnut, bez otporu osoby všelijaké, ačkoli v městech druhdy obyčej jest, že příbuzný neb bližní prodávajícieho / kupujícieho odhánie od kúpené věci obyčejem, jenž slove abschuttencizojazyčný text německy a česky ssutie.
O zprávě dědičstvie
Jestliže by prodavač dědičstvie, na němž jest
