Luciana, mudrce přeosvieceného, řeč o rozličných stavích tak ozdobnú, jako potřebnú a užitečnú každý, před se vezma, prvé, než přečteš jie, jakož obyčejně činie, nepotupuj prosím, kterúžto abych v český přelože jazyk ne bez veliké práce, i vytiskl, neméně mne k tomu téhož jazyku milost jako pravého a přiekladného psánie žádost přinutila. Vieru tehdy mám, že žádný, jediné ktož k obému nelibost má, Luciana milovati a práce mé málo sobě vážiti nebude. Ktož čísti[e]čísti] czijeſti budeš, dobře se měj. A nedostatky ne Mikulášovi, ale mdlému vtipu připisuj, opět prosím.