Předmluva

Často na své mysli, pane milý, mravy převrácené lidské sobě rozjímaje, že by ne odjinud takové neslušnosti, jediné z té lakomé a jakés bezedné žádosti, kterúž hodně Apoštol kořenem všech jiných hřiechuov nazval, pocházely, snadně poznávám. Ta pak žádost nerozená kde se prosím béře a odkavad přicházie, než z zapomenutie i na smrtedlný, biedný a stínu jakémus podobný tento náš život, i na budúcí onen věčný, blahoslavený a všech rozkoší plný. Neméně také z potupenie mravného uměnie a ctností svatých, v kterýchžto ne v zboží, jakož oni mnějí, nesmrtedlnost záleží, nad těmi také neštěstí žádného nemá panovánie svého. Neboť jakož Cicero praví: „Uměnie mladost zpravuje, starý věk těší, šťastné věci řídí, protivným potěšení činí etc.“ Nicť tehdy nad ně není utěšenějšího, nic dražšího, neboť ono jest člověku zlatým oděvem a drahú okrasú. Ó, kterak jest veliký ten, ktož dosahuje jeho! Veliká ovšem člověku pro ně činěna bývá poctivost, jakož Philosophuscizojazyčný text praví: „Ó, uměnie nade všecky věci najmilejší, krom tebe člověk lepšího nic nemá, poněvadž by z tebe jeho záležel život. Neboť jest uměním a rozumem lidské pokolenie živo.“ I. methaphisice.cizojazyčný text Z tebe také to jest obdrželo, aby najvětšiemu Bohu podobné bylo. Jedenť jest zajisté z filosofuov napsal: „Uměnie rovné nás Bohu činí.“ A jinde jiný člověk učený: „Buoh jest v životě lidském přebývající.“ Uměnie také, kteréžto podlé mudrce v mravných jest ctnost, ne mezi mrzkými hřiechy seděti[a]seděti] ſeddieti chtějíc, člověka šťasného a k dobrému vzchopného činí. Neb jest Thales toho šťastným nazval, ktož jest umělý od přiro[A2r]číslo strany rukopisuzenie.