za neduostojného se maje, s Matkú boží se přebývati stydieše, vida ji přesvatú a Duchem svatým znamenaje božie moci zpuosobenie, a protož chtěl od nie pryč jíti. A to také jakož praví svatý Bernart: „Ó, duostojné chvály svatosti Marie, Matky božie, spieše by čistá dievka mohla počnúc poroditi, než čistá dievka Maria shřešiti.“ A to div nenie, neb jest byla všech šlechetností mistryně. To o ní svatý evanjelista dovozuje, a tak ji je anjel Gabriel nalezl, a tak ji jest buoh Otec svému synu matkú zvolil. Tak sú o ní proroci prorokovali, tak se jí všickni kuorové anjelští radovali a všickni hřiešníci ji sobě za orudovnici obdržali. A protož tak praví o ní svatý Ambrož: „Toť jest ta královna anjelská, všech svatostí příklad, svaté viery korúhev, Matka božie, prut z kořene Jesse z národa krále Davida, dcera jeruzalemská, hvězda mořská, ruka Jezukristova, chrám Ducha svatého, svatým krásná jako měsiec, zvolená a jako slunce, mírnice mezi bohem a mezi hřiešnými, Evina přestúpenie nahraditedlnice, nebeská vrata, jimižto zbožné duše k bohu jdú, čest všeho ženského národa, všech svatých děvic koruna, sud zavřený, studnice naznamenaná. Toť jest ta, o jejížto chvále vešken svět vypraviti nemuože, neb toho, jehožto vešken svět ochrániti nemuož, ten se jest v jejiem životě schránil, a jenžto svého veleslavenstvie viděním v nebesiech anjely i vše svaté říše obveseluje, tomu je z svých svatých prsí pokrm dala, a pod jehožto mocí všeho světa vlasti lpie, toho svýma svatýma rukama obklíčivši, na svém luoně pěstovala i chovala.“

Potom Matka božie zpomenuvši na to slovo, ješto jí byl archanjel řekl, aj toť Alžběta, příbuzná tvá, počala jest dietetem v starosti své, ihned se zchopivši Matka božie a s ní Jozef, jakožto svatého Lukáše Čtenie praví, vzešla spěšně na hory k svaté Alžbětě i vešla v duom Zachariášóv, otce svatého Jana Křtitele. To svatá Alžběta uslyševši, proti ní radostně vyšla, k nížto Matka božie vece: „Zdráva buď, má milá sestro Alžběto.“ K tomu se svatá Alžběta jako se v radostné mysli zdvihši, Duchem svatým se zažehši, přitulivši ji, zavolavši, vece: „Požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého. Odkud mi je to přišlo, že jest matka mého hospodina přišla ke mně!“ A jakž brzo Matka božie s Alžbětú na zdravie se ztázaly, tak ihned děťátko, svatý Jan Křtitel, jsa v břiše své matky, byl Ducha svatého naplněn. Tu pravie někteří mistři, že se je to mohlo nad přirozený běh boží mocí