cesty zblúdí, ale bezpečně přijde k břehu věčného odpočívanie.“ Tu také praví svatý Bernart: „Ve všech potřebách, v núzi, v rozličném nebezpečenství i ve všech příhodách Marie pros, Mariji vzývati pomni, neb ktož se jí poručí a ji spomocnicí sobě má, ten nezablúdí ani se rozpáčí, ani se kdy čeho báti bude.“ Protož, milá hvězdo mořská, Maria, matko nebeská, na věky mezi ženami požehnaná, pro tvé svaté narozenie tobě vešken svět chválu vzdává. Ten den tvého narozenie dřieve lidmi nevěděný byl vždy v nebesiech slaven.
Potom jednomu svatému otci zjeveno, aby den tvého narozenie svaté cérkve přikázaním byl duostojně pamatován, v němžto předuostojného dne pamatování, ó, přemilostivá Matko božie, nás, hřiešných, nezapomínaj. Ať učijí všickni tvú svatú pomoc, kteříž kolivěk pamatují duostojně tvé svaté narozenie, abychom skrze tvú prosbu přišli k nebeské radosti, k nepřestalé chvále, k věčnému životu, tu kdež s svým milým synem přebýváš, jenžto tě nade vše stvořenie královnú učinil na věky věkuom. Amen.
Co jest po svém narození panna Maria činila až do svého oddánie, o tom svatý Jeroným nalezl psáno: „To svaté dietě když tři léta vstáři bieše, do chrámu jé božieho Joachym a Anna, rodičové její, s obětí přivedli, a jenž bieše k oltáři po patnásti stupních vjíti, divným činem to malé děťátko Maria tak božím zjednáním po těch stupních k oltáři vjide, jakožto by byla v starých letech.“ Tu obět ofěrovavše, dcerku svú Mariji s jinými pannami v chrámě ostavivše, domóv se vrátili.
Tu dievka svatá, boha chváléc, nábožně bydléše, často anjely vídajíc a mnohá od boha utěšenie mievajíc. Jakožto praví svatý Jeroným, píše list k Romaciovi a k Eliodorovi, že ten obyčej dievka božie v starších letech mějieše, ráno počnúc, od třetie hodiny až do šesté hodiny, což bylo třeba, v chrámě božiem dělala, pakli kdy z chrámu vyšla a kto ji potkali, dobré jitro aneb dobrý den nebo dobrý večer jí řekl, jinak nepoděkovala, než pochválen buď buoh řekla. O ní také praví svatý Ambrož v knihách jedněch píše, že jedla a pila netoliko pro chut a pro rozkoš, ale pro svého těla posilněnie, a to činiec viece vždy na boha než na pokrm mysléše. Skrovně také spala, bedlivým srdcem ze sna k bohu vzdychajíc, vždy boha chválila. Svatý Jeroným také nalezl v jedněch židovských
