Opilství.

Já mám za to, že není hřích, když bych jen jednou dobrý rauš dostal?

Střídmost.

Co prej jeden rauš? Jest i to mnoho, nebo kdo jednou rauš dostane, ten nemůž býti střízlivý, nemůž se také právě modliti, ješto každého času modliti se máme, poněvadž nikdý sebou bezpeční nejsme. A slovo boží napomíná vždycky se modliti a neustávati, což na pobožné lidi sluší.

Tehdy z toho pochází, že rauš dostati a ožralcem býti jest hřích, protož nakrátce činiti toho nemáme.

Opilství.

Já nejsem nikdý spůosobnější k modlitbě, jako když mám dobrý rauš?

Střídmost.

Tehdy nemusí Pán Bůh spravedlivý býti, aneb daremně a bezpotřebně přikazuje, když velí, aby jeden každý k modlitbám střízlivý byl, poněvadž, jakž ty pravíš, jsi schopnější k modlení, když rauš máš. Ale sluší tobě na to pilně pozor míti, aby tebe ten ožralý čert neoklamal, totiž když by najvíce modlitby potřeboval, tvé srdce, jsa ožralstvím obtížené, že by nemohl na modlitbu mysliti, a v tom by snad i zahynul. Ano když se nětco prospíš, tehdy hlava ještě bejvá těžká, mdlá, truňky přemožená a k modlení nespůsobná. Protož dokudž jsi zdráv a střízlivý, dobré jest se modliti, aby tebe Pán Bůh budoucího všelikého zlého a od pokušení ďábelského uchoval, nebo sic satan dotud tebe v pokoji nechává, až svú chvíli a přístup k tobě uhlídá.

Opilství.

Copak k tomu díte, že já vždycky musím na noc dobrý truňk vína udělati, nebo nemohu prvé usnouti a spáti, leč se opiji?

Střídmost.

A na šloftruňk? Medle pomysli na to zdrávě, kdo překážku tu činí a proč že usnouti nemůžeš, leč se ožereš? I o tom věz, že co se děje proti přikázaní božímu, to z Boha není. A poněvadž vůle boží jest, aby se neopijel, aneb pitím nepřeplňoval, když máš ty proti tomu jiné vnuknutí, již to z Boha není než z ďábla. Pročpak to ďábel tobě činí? Jistě pro žádnou jinou příčinu, než aby tebe tím spůsobem sobě podmanil a ty, poslechna ho, ožereš se, až nebudeš věděti, na kterém světě jsi. Toť ďábel, maje k tobě přístup, anebo tebe sám zardusí, nebo pomůžeť hlavu sraziti, buďto v jakéž takéž neštěstí, v hřích a v hanbu uvede, že potom o zdraví, o statek, o poctivost i o hrdlo, nadto pak o