ež Jidáš často od stola vstáváše, neb jich šafář i strójce bieše. A když Ježíš k svatému Petru přikleče, chtě jeho nohy umyti, svatý Petr toho vzbráni, nóh umyti nedada. Ježíš k němu propovědě: „Petře, neumyji li tebe, nebudeš toho se mnú účastka jmieti, točíš nebudeš li mnú v duši omyt, nebudeš se mnú v nebeském království bydliti.“ Tehdy Petr Ježíšovi odpovědě: „Hospodo, než bych od tebe byl odlúčen, netoliko nohy, ale i rucě i hlavu rač mi umyti.“

A když již všem apoštolóm nohy umyl, milý Ježíš za stuol sě opět vrátil, mluvil k nim a řka: „Příklad sem vám ostavil, aby, jakož sem já učinil, též vy učiňte.“ Tu také vzdech, propovědě k nim tato slova a řka: „Milí moji synáčkové, skoro od vás již pójdu, již sě ta hodina blíží, v nížto prorazen, jat, svázán i ukřižován budu. Vy sě ode mne rozběhnete a jeden z vás mě proradí.“ To apoštoli uslyševše, zamútichu sě, rozličně sě omlúváchu a řka každý: „Zdali sem já ten, hospodine?“ Každý tu o sobě strachem mysléše, sobě neúfajě a řka: „Mistr náš božskú věščbu jmá, ač toho nynie úmysla nejsem, ale on to dobřě vie, budu li já ten.“ Jinak sě Jidáš omluvi, tak řka: „Zdali sem já ten, mistře?“ Jemužto Ježíš odpovědě: „Ty s tak pověděl.“ Jako by řekl: Ty to pravíš o sobě, ale já tebe pronésti nechci. Na tom Ježíš příklad nám ostavil, aby každý dobrý a věrný tajných věcí nepronášel, neb z toho mnoho zlého pocházie, ktož tajenstvie pronášie. By byl Ježíš k ápoštolóm Jidáše pronesl, byl by ho svatý Petr zabil. To mu Ježíš nezjevil, nebo jest pro ny dobrovolně smrt trpěl. V tu dobu svatý Petr svatému Janu pokynu, aby Ježíše otázal, kto by ten byl, ješto Ježíše proradí. A když ho svatý Jan otáza, tehda mu jakžto svému tajníkovi lehky pověděl a řka: „Kterýž rukú se mnú do mísy siehne, ten mě proradí.“ To sě vše v svatém Čtení píše, co je Ježíš na tej večeři činil. Najprvé nohy apoštolóm umýval, druhé ež tělo své svaté i svú svatú krev pod podstatí chleba a vína nám svatyňsky ostavil, třetie slovem svého milosrdie kázanie učiniv, apoštoly utěšil. A protož Ježíš nechtě apoštolóm prorádcě svého zjěviti. Najprvé Jidášovi těla svého svatého podal, a že Jidáš v smrtedlném hřieše bieše, jakžto brzo svatyni těla božieho přijal, tak veň diábel vstúpil. I tak jeho srdce v zlosti stvrdil, jež toho jedva dočaka, by sě mohl brzo od Ježíše odpraviti a jeho Židóm proraditi. A protož inhed odtat vzchopiv sě,