{Prefací česky}textový orientátor Jistě hodné a spravedlivé, k tomu i spasitedlné, abychom my tobě a všudy vždycky chválu vzdávali, Pane, Svatý otče všemohúcí, věčný Bože, skrze něhož velebnost tvú chválé andělé, klanějí se panstva, třesú se mocnosti, nebesa i nebeské mocnosti, i blahoslavení, cherubín i seraphin společným veselím a radostí slavnost světí s nimi také i naše hlasy, aby ráčil uslyšeti, prosíme, nábožným vyznáváním, řkúce: „Spas nás na výsosti.“[507]Marek 11,10
A povstavši nahoru, Pravda s pokleknutím i dí ke Lži: Měla by již dosti rozuměti, že tvé cesty před se vzaté jiného nejsú než omluvy a Písmu k svatému k zlehčení. Protož nechci k nepotřebnému mluviti, ale k tomu, což stálého býti muož. Zřízení své vysoce kladeš, žes sedmerú svátost kostelní předobře v neřád způsobila a zřídila. Řád zajisté každý jest dobrý, kterýž se v neřád neobrací. {Svátosti}textový orientátor Protož jestli to řád od křtu dítěte, od zdávání manželuov, od potvrzení a biřmování, od svěcení na kněžstvo, od oleje svatého mazání nemocných, od mše slúžení, od zpovědi a rozhřešování. Peníze bráti ve všem tom kupčiti a všecko to prodávati, ničehož bez záplaty neučiniti jestli to svátost či není, soudce svatosvatý a najsvětější ten to dobře rozezná. Znám to, že dobré a zřízené jsú svátosti, kteréž se pro zbavení hříchuov dějí a pro chválu Pána Boha, ale ne pro světskú chválu a peníze. I svátosti ty, totiž křtu svatého najprvé dětem křtění vzato jest z řeči Pána Ježíše, kdež dí: „Kdož se pokřtí a uvěří, ten spasen bude.“[508]Marek 16,16 Druhé, maje na nebe vstúpiti, dí apoštoluom: „Jděte po všem světě, kažte Čtení všemu stvoření, křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.“[509]Matouš 28,19 Ale snad by sobě to vzíti mohla a snad by řekla, kterak mají děti křtěny býti, poněvadž ještě ničehož[at]ničehož] nečehuž pro spůsob mladosti a rozumu nedostatek víry nemají, ani ji držeti, ani vyznati. Protož ti křtění podlé slov Kristových býti mají, kdož uvěří. Odpovídám na to, že Pán Buoh k jazyku a k slovuom více nehledí než k srdci. A poněvadž duše dítěte jest tak dostatečná a rozumná, jako najstaršího člověka a jiného hříchu nemá, než prvorozený, kterýž nám skrze Adama přišel, kterýžto hřích toliko se tím křtem smývá a děje. A nám křest dán místo obřezování, jakož apoštol výklad toho učinil. A Pán Ježíš Kristus z vody druhé narození předpověděl a Nikodem jemu nerozuměl, až jemu sám výklad učinil.[510]Rozmluva s Nikodemem, Jan 3,1–15 Proto s radou mou církev prvotní jest dítkám přijímati kázala. Neb Pán řekl jest: „Nebraňte, neb nechte ke mně dítek jíti.“[511]Matouš 19,14; Lukáš 18,16 Ale ten křest od dětí jak má přijímán býti.
{Křest, první svátost}textový orientátor Najprvé, že rodičové mají zkušení býti, přijali jsú víru a zachovávají li křest, z které křtu dítěti a plodu svému a obmytí hříchu prvorozeného žádají. Potom kmotrové mají vystaveni býti, aby pro nevýmluvnost dítěte a jazyku jeho neotevření, za něho mluviti mohli a jeho slova mluvili a v osobě jeho odpovídali tomu, kdož na místě Kristově jej křtí, říká: Chceš se křtíti? I dějí kmotrové: Chci. Ač jej jménem dítěte jmenuje, avšak kmotruom žádnému tak neříkají, ale že zaň odpovídají. Potom dále dí: Veříš li v Boha, Otce všemohúcího, stvořitele nebe i země? Dějí: Věřím. Veříš li v Syna jeho jediného, Pána našeho, Ježíše Krista, a tak dále, až do oněch slov živých i mrtvých? Dějí opět: Věřím. Věříš li v Ducha svatého? Dějí: Věřím. Svatú církev obecnú, svatých obcování, hříchuom odpuštění, těla vzkříšení, život věčný? Dějí: Věřím. Neb v Boha Otce, v Boha Syna, v Boha Ducha svatého, tři osoby jest věřiti a jedno nerozdílné božství podstaty bytu i vuole. Ale svatých obcování, hříchuom
