[43v]číslo strany rukopisuzapaluje se, když bude přihrnut k živému uhlu, též zmařilý z tovaryství hořících v milost Boží zapaluje se k dobrému. Třetí užitek jest v dobrém posilnění, jakož Šalomún v Přísloví dí: „Bratr, jenž od bratra má moc, jest jako město tvrdé.“[232]Přísloví 18,19 Neb jakož v městě pevném a tvrdém jedna zed druhé zdi pomoc činí a obranu, takéž v těle jednoho zboru od druhého posilněn bývá. A protož z tovarystva dobrého neb z svatého troje věc pochází. Totiž cnosti dosáhnutí neb nalezení a to počínajícím k cnosti zapálení, a to k prospěvajícím, cnosti síla neb potvrzení a to k dokonalým. Čtvrtý užitek jest padajícího k pozdvižení, kteréž jest mnohým potřebné. Neb Ekleziastikus dí: „Ač jeden padne, od druhého bude pozdvižen. Běda samotnému, neb jestliže padne, nemá, kdo by jeho pozdvihl.“[233]Kazatel 4,10 Pátý užitek jest, nepřátel jest přemožení, neb v Ekleziastiku Šalomún dí: „Jestliže nepřítel přemuože jednoho, dva jemu odolají.“[234]Kazatel 4,12 Šestý užitek jest každého dobrého skutku dokonalost, neb což jeden sám nemuož dokonati, s pomocí druhého dokoná. Neb v sepsání svatého Lukáše jest: „Ponukli jsú tovaryšuov, jenž jsú byli na jiné lodi, aby přišli a pomohli jim.“[235]Lukáš 5,7 Sedmý užitek jest odpuštění, jakož v Prvních knihách Mojžíšových jest napsáno: „Jestliže se nalezne v Sodomě prostřed města padesát spravedlivých, až do deseti, že Bůh odpustiti chtěl všemu městu.“[236]Podrobněji Genesis 18,26–32 I poněvadž pro tak malé tovarystvo dobrých veliké hříchy Buoh chtěl odpustiti, co pak všedních hříchuov pro dobré tovarystvo odpustí. Osmý užitek jest duchovní milosti dávání, jakož Kristus dí: „Když dva nebo tři shromáždí se ve jméno mé, uprostřed jich jsem.“[237]Matouš 18,20 I v dobrém tovarystvu Buoh přebývá. Devátý užitek jest všech proseb uslyšení. {Dva modlitbu obdrží}textový orientátor Neb svatý Matúš píše ve Čtení: „Jestliže dva z vás svolíte se na zemi, o kteréžkoli věci prositi budete od Otce mého, stane se vám.“[238]Matouš 18,19 Čím více, když ne dva, ani tři, ale veliké množství sejde se na modlitbu a obdrží. Jakož v knihách Hester modlili jsú se všickni vespolek, aby v chod šťastný byl Hester k Asverovi, aby lid Boží nezahynul. A v Skutcích apoštolských: „Když sú se modlili, zatřáslo se místo a naplněni sú všickni Duchem svatým.“[239]Skutky apoštolů 4,31
{Světlo dvoje čtverú věc znamenává}textový orientátor Neb k tomu přísluší tovarystvu světlo dvoje: obecné a duchovní. Duchovní světlo v Písmě svatém čtverú věc znamenává. Najprvé Pána Krista, jakož evangelista dí: „Bylo světlo pravé, jenž osvěcuje člověka každého.“[240]Jan 1,9 Druhé znamenává apoštoly. Svatý Matúš dí: „Vy ste světlo světa.“[241]Matouš 5,14 Třetí, vyznamenává skutky cnostné. V témž Čtení dí: „Tak svět světlo vaše před lidmi, aby vidúce skutky vaše dobré, velebili Boha otce, jenž jest v nebesích.“[242]Matouš 5,16 Čtvrté, znamenává slovo Boží, jakož v Žaltáři prorok dí: „Světlost nohám mým slovo tvé.“[243]Žalmy 119,105 Neb nohy, jakž se chodí ke zlému i dobrému, mohú přirovnány býti k žádosti. Neb z žádosti přicházíme ke zlému i dobrému a Kristus mnohým světlem člověka osvěcuje. Najprvé světlem přirozeného rozumu, jakož v Žaltáři napsáno: „Znamenáno jest na nás světlo obličeje tvého, Pane.“[244]Žalmy 44,4 Druhé, osvěcuje světlem múdrosti, o tom Ekleziastikus dí: „Múdrostí jeho osvícena jest duše má.“ Třetí, osvěcuje světlem, Izajáš dí: „Přebývajícím v krajinách a v temnosti smrti světlo ukázalo se jim.“[245]Izajáš 9,1 Čtvrté, osvěcuje se světlem života, jakož evangelista dí: „A život byl jest světlost lidská.“[246]Jan 1,4 Páté, osvěcuje se světlem veselé, jakož prorok dí: „Světlo ukázalo se jest spravedlivým a těm, jenž jsú pravého srdce.“[247]Žalmy 97,11 Šesté, osvěcuje světlem slávy. Jan svatý v Zjevení dí: „Jasností Boží osvěcujíť, to jest duši, a svícen její jest Beránek.“[248]Zjevení Janovo 21,23 po kterémž Beránku kdož jde, světla chybiti nemůž. I k tomu světlu jdúc, jest potřebí odění vzíti a to jest tělesné a duchovní.
{Odění tělesné a duchovní}textový orientátor Odění duchovní šestero jmenuje apoštol k Efezským, z kteréhož patero jest, obraňujíce a šesté, poslední, jest násilné neb protivné. První odění neb braň jest opásati se svatostně, jímžto tělo má najprvé opásáno býti, neb apoštol dí: „Stuojte podpášíce bedra vaše v pravdě.“[249]Efezským 6,14
