[131r]číslo strany rukopisuden zbiti sú mečem i Jezabel, žena jeho. O tom mnoho na rozličných místech ve vší Biblí, ne o samých králích, ale i o jiných lidech.
{Ctnosti čtyři královské}textový orientátor Protož Seneca, ten pohan, položil jest čtyři cnosti královské a ty široce jest vychválil, ješto králům sluší je míti, kteréž jsú jako koruna, plášt, jablko, sceptrum, ozdoby slávy královského duostojenství i jiná mnohá písma židovská, pohanská i křesťanská toho jsú králuom ku příkladu a naučení popsaná a položená. Ale jak ozdobují cnostné krále, o nichž dosti písem jest, tak ohyzdné jest králuom tyto věci přezříti a trpěti. {Pochlebný}textový orientátor Muže pochlebného, jenž vida na králi zlé skutky i příklady, netresce, ani vystřeže jeho, ale ještě chválí a slyše hyzditi to od jiných, velí mlčeti, a potom i na ně poví a hněv jim přináší. {Lakomý}textový orientátor Muže lakomého, jenž maje přístup k králi a jsa jeden, v soudu prodává a uplacování béře za řeči pomoci své, aby přístup k králi zjednal a spravedlnosti v soudu pomohl, skuse obú stran, které spolu činiti mají. Která víc dá, ta aby pravá zůstala soudné knihy v moci maje, své vyhledává, lidskú spravedlivost jí kupuje a s ní se míchaje, jako kuchař s varmuží. Ješto sirotci, vdovy skrz to škody berú a pomsta králi i království skrze volání jich od Pána Boha přichází. {Pyšný}textový orientátor Člověka pyšného, kterýž mní se najlepšími býti a pro svú pýchu a mysl žádnému nechtě místa dáti, chtě, aby ve všem přede všemi vidín byl a na jeho slovích a řečí, aby tolik přestáno bylo, což on dí, aby jináč býti mělo hledáno před vlastí i důstojenství královského i všech lidí skažení a i vlasti roztržení a žádného rozumu jiných lidí mnohokrát múdřejších, než jest on trpěti ani postúpiti chtě. {Ukrutný}textový orientátor Více opět člověka ukrutného, kterýž všeho mstíti žádá, a k žádnému odpuštění a milosrdenství nepřimlúvaje se, než aby to tajně v srdci nesl, času čekaje, pěknými slovy ohrazuje, pomsty hledá. A jakž čas uhledá, aby bez lítosti k hrdlu a krve prolití pomstil, viny nevysloví, ani ji dáti chtě, ani pochlebných sokuov k svodu toho a k očištění člověka jmenovati chtě, než z malé věci velikú činí, aby vždy učinil, neváže, co z takového skutku a pomsty bez milosrdenství i spravedlivosti potom přijíti muože. Neb lidé z přirození krve své lítost mají. {Nedbánlivý}textový orientátor Také muže nedbánlivého, jenž toliko velí hleděti rozkoše a lhostajnosti a bydla dobrého a nepracovati, ani pro rozmnožení poddaných úsilé podstúpiti, ale všeho zanedbati a řka: Co se starati máš? Bude li míti vaše bytí, nemine vás. A rádče než by se o to staral, nech toho tam, ustup malého pokladu, než by proň větší ztratil a na mylnosti štěstí neb neštěstí své postavil, takoví lidé nenaspařují stodol a pokladnicí jako Jozef v Egyptu. Opět člověka, kterýž dí tobě nestyď se slíbiti a ochotnosti ukázati, však když jej k sobě přivedeš, potom najdeš tuhú omluvu, proč toho naplniti nemuožeš a roku ponikneš a bude li tě napomínati v svádu s ním vejdeš a ještě aby zase milost našel, toho ustúpí aneb tak nechá. A ty své provedeš svú řečí a ochotenstvím. Opět člověka, kterýž úmysl tvuoj vede k roztržení lásky přirozené rodičuov a přátel tvých, řka: Neobracuj se na to, že sú v přízni, přej sobě víc než komu, ani u strýce, ani u děda, kdož nic nemá, tomu běda. Ale k sobě všecko ved raději než k jinému, pohněvaje se o to, když na to dbáti nebudeš, potom nechají a tobě to zůstane. Ó, takoví sú rádce, jako rádce Roboamovi, pro něž stratil půl desátá pokolení a cti své, jiným slávy i užitka svého dopřál. A takových Absolon poslúchaje, protivil se otci svému a málo poměv chvály, smrt vzal a hanebně sšel. Neb takoví lidé a rádce, jimiž králové se zpravují, krále i království zrušují i sluší se jich vystříhati a zvláště pak člověk, jenž každému vhod býti chce a v žádném příteli myslí neutvrdí. Než jakž koho slyší, tak jemu radí, aby jeho mysli od sebe neodlúčil, úmysla upřímého otevříti nechtě, jak jest jemu v srdci, taký člověk tobě na tvé potřebě nebuď základ. Neb jakž jej proti jiným vidíš, byť na tě potřeba přišla, v témž jej k sobě najdeš, aniž se sluší věrou jeho nakloniti a poddati. Neb sám svého úmysla stálého nemaje, kterak tobě muož stálý býti.
Protož, ó králi jasný, buďte tobě ti mu[131v]číslo strany rukopisužové
