Tuto Chytrost mluví a radí, jak Lež mluviti má, a aby se dotázala o doktořích, všecky li přijímá čili nic.
Kapitola 140
Otevřevši Chytrost ústa svá i vece: Paní milé, již jest sekyra k suku dřeva kořene přiložena, tuť jest neb suku skočiti, neb sekeře zlomiti se a vyštěrbiti se, aneb topořišti třesknúti. Neračte se búřiti, vidíte, jak v škodu nám přišla puotka paní Hněvu, že nyní nám k tomu svoleno není, než potom jako na věky odpovědíno. Sluší nám ten kus podlé jiné řeči v při střeliti a vstrčiti. A tu budem míti věčnú svobodu, když chcem a kolikrát chtíti budem, v svádu s tou Pravdou i s sestrami jejími vjíti. K tomu také Pravda mluvila artikule rozličné, jedny sobě pomocné, druhé nám škodné, by každému mělo mluveno býti, bylo by dlúho. Ale milá paní Lži, mluv již svobodně, takto a takto, na tento a na tento kus. Tak jakož dole psáno stojí v řeči Lži. Neb toho od Chytrosti Lež naučena byla a vnuknutí měla. Ale tímto tuto nynější řeč a radu Chytrost domluvila a zavřela. Vidíte li, lutřete kancléříka, več jest nás uvésti chtěl, abychom byly tak nechaly vší řeči, hodně se jemu odpovědělo. I ta rada zřetedlně nyní proti nám jest a toho rozum káže. Protož nikterakž k tomu nepřistupuj, ani cesty řečí svú, kterak dávaj by na jejich samém svědomí a seznání těch osob, kterých ona písma vedla, přestati chtěla. Ač i některé doktory jmenujíc vedla, to jest vybírala, což k její při se užitečné zdálo a což nám k užitku toho jest, nazad nechávala a jiných mnoho písem nechala a zamlčela. {Ve všem li doktory přijímati}textový orientátor Protož se jí tu otaž, když na to přijde, ve všem li ty i jiné doktory přijímá a přijíti chce, či toliko což se jí samé líbí. A bude li volati, aby svědkové znali, ty k tomu nikterakž nepřistupuj, ani na jejich vyznávání přestávej, než pěkně to okroč, jakožs již slyšela rozum toho.
Neb my nikoli tobě toho neradíme, ani k tomu svoliti chcem. Kdežto všecky jiné sestry k tomu svolily a přistúpily, krom Hněvu, ten vždy pryč jeti chtěl, až jej i potom ukrotily a k témuž přivedly, že také svolí. Tehdy šly nazajtří zase před soudci a stály na svých místech obě straně, ač Pravda také té vší noci a toho dne, v němž se Lež s sestrami svými radila v rozmlúvání cnostném, byla a víc na modlitbách než v čem v jiném. Však Lež nezmeškala hodiny položené k stání.
