povy[10r]číslo strany rukopisušuje. Nebo kalich v ruce Páně vína čistého pln smíšeného a naklonil se jest z toho do toho, avšak kalich jeho není vyprázdněn, budou píti všichni hříšní z země. Ale já zvěstovati budu bohu Jakobovu. A všecky rohy hříšných zlámáš a povýšeny budou rohy spravedlivého.“[48]Žalm 75,3–11 Protož, sestro milá, ten zámutek sestry naší Pravdy, co já rozuměti mohu, není jí bohdá k hanbě ani k žádnému posměchu, ale k větší cti a poctivosti, ješto skrze to muož něco jí tisíckrát užitečnějšího býti, než se naděje. I zdá mi se lehká pře v jejím obtížení.
Tuto Pokoj mluví k Milosrdenství na poselství vyšlé od Pravdy.
Kapitola 14
Tehdá, když přestala mluviti Spravedlivost i počne řeč Pokoj k Milosrdenství těmito slovy: Milá sestra, co mi to divno do sestry naší, že mohúc to jinudy opraviti bez žalosti takové, nač se dává v takových zámutcích, činíc posměch s sebe lidem. Ba, milá, že jí nic nedíte, aby se upokojila v takové búři své. Ale velmi více by měla veselá býti z toho, aby lidé toho na ní neseznali, nebo tu se poznává Múdrost, kdež kdo tají příhody svého zámutku a činí se ho nevěda, aniž na sobě dá znáti tesknosti, nebo tu chvíli nepřátelé najvíc člověka hledí, když čijí jeho zarmúceného. Ale velmi víc měla by ona řeči s veselím: „Hotové srdce mé, Bože, hotové srdce mé, zpěvati budu a slaviti v slávě mé.“[49]Žalmy 108,2 Povstaň, žaltáři, i húsličky povstanúť na úsvitě. „Vyznávati tě budu mezi lidmi, Pane, a chváliti budu tě mezi národy.“[50]Římanům 15,9 „Nebo veliké jest nad nebesa milosrdenství tvé a až do oblakův pravda tvá.“[51]Žalmy 57,11 „Povýšen buď nad nebesa, Bože, a nade všecku zemi sláva tvá.“[52]Žalmy 108,6 „Aby vysvobozeni byli milí tvoji. Spasena mě učiň pravice tvá, uslyš mě. Buoh mluvil jest v svatém svém, radovati se budu a rozdělím zemi Sichinskú a údol stanovišť rozměřím. Můj jest Galád a můj jest Manases i Efrajm, přijetí hlavy mé, Juda král muoj. Moab hrnec naděje mé, na Edumej[g]Edumej] Nadumej roztáhnu obuv mú. Mně cizozemci přátelé učiněni jsou. Kdo mě dovede do města ohrazeného? Kdo mě dovede až do Idamee? Však ty, Bože, jenž jsi zahnal nás a nevejdeš, Bože, v mocech našich. Daj nám pomoc z zámutka, nebo marné jest spasení člověčí. V Bohu učiníme moc, a onť k ničemuž přivede nepřátely naše.“[53]Žalmy 60,7–14 Toť by rada byla má, toť bych já chtěla míti, ale nenaříkání a pláč. Však se tomu nedivím tak daleko, neb vím, že žádný neví, kde koho střevíc hněte, než kdož v něm chodí. Protož půjdu i já ráda k sestrám svým a s nimi se míle viděti chci i rozmlúvati. Nebo přátelské rozmluvení jest jakožto krumfešt zdi staviteluom, jenž jej napřed majíce, mohú na něm stavěti, co jest jim potřebí a libo. I nezmeškám já také k nim jíti, jediné sestr svých s povolností ničímž se nezanepraždňujíc. K níž Milosrdenství: Měj děk tobě, sestro milá, z toho, nebo ty jsi ta pokojná, o toběž se dí, že v pokoji Boha samého spáti budu a odpočinu.[54]Žalmy 4,9 A jinde se dí, že lehké jho Páně.[55]Matouš 11,30 Protož naplň se řeč tvá podlé chtění tvého.
