Naučenie
Tyto knihy a naučenie složili jsú velicí mistři a lékaři v lékařství ranném dospělí, kteříž jsú jistá a skušená naučenie vzali a dokonale se tomu naučili, a zvláště mistr Anton z Napulee, pokládaje nám k našemu naučení a pravě takto a řka, žeť lékařstvie ranné záleží nejviece na trojí věci. Nejprvé na ščestí, druhé na veliké pilnosti a třetie na dospělém umění. Nebo ktož se čemu naučí, tenť to uměti bude, i protož, ktož těch věcí do sebe nemá, ten nebude dokonalý lékař, aniž muož býti. Ale máť býti nazván nedouk, a to proto, že se jest tomu nenaučil, neboť mnozí hojie, a nevědie, co hojie. A to proto, že sú se tomu neučili, i protož tomu právě vyrozuměti nemohú, nebo v tom obyčeje nemají. I protož mistr Anton praví a přikazuje a řka: „Radím každému lékaři takovému, a zvláště neumělému, aby se v takové věci neznámé všetečně neuvazoval a nepletl se v to, což provésti neumie, aby svým neuměním člověka nezavedl a nebo jeho k chromotě nepřipravil, a strach i k smrti, aby svého dobrého jména nestratil, chtě sobě zbožie a cti dobyti.“ Neboť se to často přiházie, a zvláště všetečným a neumělým lékařom, kteříž se v takové věci neznámé pletú a trú, nerozumějíce tomu. I protož má každý lékař prvé dobře pomysliti a velmi pilně raněného ohledati, muož li jemu pomoci a prospěti, čili nic, aby nadarmo své práce a nákladu nevedl a sobě hanby a pomluvy nedobyl. Neboť muož každý lékař ruozumný na raněném poznati a znamenati smrtedlnost i zdravie. I protož, máš li doufánie, že jemu muožeš pomoci, tehdy se veň uvěž vochotně a hoj jen směle, jestliť tebe žádost mají a nebo jiného a dokonalejšieho v ten čas mieti nemohú a tebe k tomu povolají. Tehdy ty, znaje a vida takovú pilnú potřebu, muožeš se bez hanby v toho raněného uvázati a jej léčiti a hojiti. Ale toto do sebe měj a zachovávej, aby nižádnému za zdravie nesliboval, neboť nenie na světě lékaře tak múdrého, aby mohl směle a právě řéci, žeť tento umře jistě a nebo žeť živ ostane. Neboť jest to jediné samomu bohu známo, ale ne člověku, než skrze mnohá znamenie muožť smrt i zdravie poznáno býti. I protož ty, poruče se pánu bohu, tomu lékaři nejvyššému, a od něho naučenie požádaje, koštuj ščestie a hoj jen s pilností. Neboť to každý má znáti a věděti, že se jest nižádný s uměním nenarodil, ale žeť se každý musí prvé tomu učiti, cožť chce dobře uměti. Neboť mistr Avicenna praví a řka: „Ktož by se nikdá vo nic nekoštoval a nepokusil, ten
