věr[111r]číslo strany rukopisuně a s rozumem nesúdili beze lsti a bez omylu v spravedlnosti, aby žádná chytrost při nich nebyla. Ustavujem a přikazujem, aby každý úředník, když bude zvolen a usazen na kterýžkoli úřad v našem českém království, jenž by měl sedati na súdě,[1]vynecháno: aby přísahu učinil, na božím čtení polože dva prsty přede všemi, kdež by měl súditi, že [má]text doplněný editorem králově milosti i každému spravedlnosti činiti v svém súzení. A toho neobleviti pro žádnú věc.
Ustavení o purkrabích panských
Když by který purkrabie nebo[f]nebo] ne pohradný hradu nebo tvrze královy nebo kterého kniežete neb pána šlechtice, kterého mana králova aneb jiného zemana českého hradu nebo tvrze jemu poručené pánu svému nechtěl zase postúpiti a vzdáti aneb se jemu kterakž kolivěk zprotivil, tehdy víry a cti má býti odsúzen i všeho svého, což by kde měl, na milost páně hradu toho, jenž jest od něho držel. A všecka obec kraje toho má vstáti proti němu a dobyti jeho i dáti jej jako zrádci na smrt ku popravě najbližší, aby jej oběsili.
Ustavení o úřednících větších desk pražských
Obyčeje dobrého, jenž jest byl od dávna, potvrzujíc v našem českém království i písmem svatým dovodíce, [111v]číslo strany rukopisujenž praví, že ti, kteříž súdí v spravedlnosti, mají seděti a súditi zjevně a svobodně, protož ustavujem k věčnosti v našem českém království, aby najvyšší komorník a najvyšší sudí každé léto čtyřikrát každý v svém úřadě seděl, jakož na jich úřad sluší, súdíce spravedlnost. A zpomínajíc na boží soud, aby se žádný od pravdy neodchýlil, nebo na kterúž míru budú vážiti lidem a měřiti, na túž jim bude odměřeno. Ale toho súdu nemá žádný úředník zameškati, leč by byl na králově službě pro jeho čest nebo pro obecní dobré.
Ustavení o zvolení úředníkuov
Úřad větší, totiž komorničstvo, sudství a písařství od královy milosti má rozdáváno býti podlé jeho vuole osobám počestným ve cti a v spravedlnosti poznalým. Než komorník a sudí mají býti z urozeného šlechtičieho, ale jiní úředníci také mají sazeni býti, jenž by byli ve cti a v dobrých obyčejích poznáni, ješto by měli osedlství a dědiny v české zemi.
Ustavení o sedění písařském a o chování desk zemských
Písařové zemští, jakož obyčej starý držal, aby sedění měli a bydlili na našem
