věrně a s rozumem nesúdili beze lsti a bez omylu v spravedlnosti, aby žádná chytrost při nich nebyla. Ustavujem a přikazujem, aby každý úředník, když bude zvolen a usazen na kterýžkoli úřad v našem českém království, jenž by měl sedati na súdě, dva prsty přede všemi, kdež by měl súditi, že [má]text doplněný editorem králově milosti i každému spravedlnosti činiti v svém súzení. A toho neobleviti pro žádnú věc.
Ustavení o purkrabích panských
Když by který purkrabie nebo pohradný hradu nebo tvrze královy nebo kterého kniežete neb pána šlechtice, kterého mana králova aneb jiného zemana českého hradu nebo tvrze jemu poručené pánu svému nechtěl zase postúpiti a vzdáti aneb se jemu kterakž kolivěk zprotivil, tehdy víry a cti má býti odsúzen i všeho svého, což by kde měl, na milost páně hradu toho, jenž jest od něho držel. A všecka obec kraje toho má vstáti proti němu a dobyti jeho i dáti jej jako zrádci na smrt ku popravě najbližší, aby jej oběsili.
Ustavení o úřednících větších desk pražských
Obyčeje dobrého, jenž jest byl od dávna, potvrzujíc v našem českém království i písmem svatým dovodíce, jenž praví, že ti, kteříž súdí v spravedlnosti, mají seděti a súditi zjevně a svobodně, protož ustavujem k věčnosti v našem českém království, aby najvyšší komorník a najvyšší sudí každé léto čtyřikrát každý v svém úřadě seděl, jakož na jich úřad sluší, súdíce spravedlnost. A zpomínajíc na boží soud, aby se žádný od pravdy neodchýlil, nebo na kterúž míru budú vážiti lidem a měřiti, na túž jim bude odměřeno. Ale toho súdu nemá žádný úředník zameškati, leč by byl na králově službě pro jeho čest nebo pro obecní dobré.
Ustavení o zvolení úředníkuov
Úřad větší, totiž komorničstvo, sudství a písařství od královy milosti má rozdáváno býti podlé jeho vuole osobám počestným ve cti a v spravedlnosti poznalým. Než komorník a sudí mají býti z urozeného šlechtičieho, ale jiní úředníci také mají sazeni býti, jenž by byli ve cti a v dobrých obyčejích poznáni, ješto by měli osedlství a dědiny v české zemi.
Ustavení o sedění písařském a o chování desk zemských
Písařové zemští, jakož obyčej starý držal, aby sedění měli a bydlili na našem
