[p5v]číslo strany rukopisudí, on pro nás trpěl, zanechav nám příkladu, abychom my následovali šlepějí jeho, o čemž i sám pověděl: Chce-li kdo za mnou příjíti, zapři sám sebe a vezmi kříž svuoj na sebe a následúj mne. Jsou pak tyto ctnosti v příkladu jeho, kterýchž my následovati máme. První, poslušenství, kterýmž on samého sebe ponížil až k smrti kříže, aby se vůli a uložení Otce jeho dosti stalo. Druhá, trpělivost, kteroužto odín jsa, beránek na šlachtatu veden byl a bez všelikého odporování i odmlouvání všecka nejtěžší a nejtrpčejší trápení podnikl a snesl. Třetí, stálost u víře, kterouž mezi nejukrutnějšími bolestmi tak stále a zmužile setrval, že i tehdáž Otce Bohem svým jmenoval, když mu vlastní tělo a lidský rozum vnukal, že jest od něho do konce opuštěn. Čtvrtá, láska, kterouž i nepřátely své miloval, za ně se Otci modlil a ještě krví svou zmazané na milost přijal, když se k němu v skroušeném [p6r]číslo strany rukopisusrdci obrátili. Těch tedy ctností jeho i my následovati máme, těšíce se i tím, že on skrze kříž svítězil a vstal z mrtvých k životu nebeskému a nesmrtedlnému; a nepochybujíce o tom, že i my svítězíme nad světem a knížetem jeho, jestliže vštípeni jsouce v něho skrze víru, hříchu umřeme, a v něm povstaneme k životu novému a povolání našeho hodnému.

Tyť jsou nejpřednější věci, na kteréž pobožným srdcím zvláštní a pilný pozor míti náleží, když se s historií o umučení a smrti Pána našeho Ježíše Krista obírají aneb ji čtou a bedlivě rozjímají; což ovšem často činiti všem křesťanům náleží. Nebo jako nemocnému podlé těla každého času potřebí jest přihotoveného lékařství, tak duši hříchem zkroušené, hněvem Božím předěšené a pokušeními těla, světa i ďábla zkormoucené nic nemůže býti zdravějšího, nic potěšitedlnějšího jako ustavičně nahotově