spoluvěčný a spolupodstatný, od věkův k tomu zřízený a předzvěděný, aby lidského pokolení byl spasitelem a vykupitelem. Ten tedy v uloženém času pravým člověkem učiněn, a proto vzal na se přirození náše, aby jako bratr náš nám ve všem kromě hřícha podobný při náši k sobě přijal a za viny náše Bohu Otci dosti učinil. Což on vše dostatečně na oltáři kříže vykonal, když obětován jsa za hříchy světa, věčné vykoupení nám nalezl, jakž svědčí téměř poslední slovo jeho, již umírajícího, když pověděl, že dokonáno jest všecko, což Bůh o vykoupení lidského pokolení v radě své uložil.

K nám tedy celá historia umučení Krista Pána se vztahuje, a poněvadž všecko, což se tam dálo, pro nás se dálo, dosti zřejmé jest, že jsme my toho všeho původem a příčinou byli. Nebo že Syn Boží byl zrazen, jat, svázán, odsouzen, posmíván, uplván a naposledy na kříži ohavnou smrtí umrtven, všecko to pro nás se stalo a tak hříchové náši shlazeni býti musili. A protož my sami vinni jsme smrtí Kristovou, aniž máme příčinu, proč bychom se na Jidáše zrádce, na pyšné a lakomé kněží, na nespravedlivého soudce, na krvavé žoldnéře hněvati měli, poněvadž v jednomkaždém z nás najíti se mohou ty věci, kteréž Kristu Pánu k snášení takových těžkostí a bolestí příčinu daly. Slušnějiť bude a nám prospěšněji, abychom, sami v sebe sstoupíce, hříchy náše poznali, srdečně jich litovali: a přitom věřili, že sme smrtí Pána Krista vykoupeni, a vděčni jsouce tak velikého dobrodiní, vydávali se Bohu v obět živou, a sami také umírajíce, hříchům povstávali s Kristem k životu novému, kterýž by sloužil cti a slávě jeho.

Třetí povědíno, že historia umučení Páně zavírá v sobě k naučení našemu spasitedlný příklad, kterýmž nás Kristus předšel. Nebo, jakž sv. Petr