je[A2v]číslo strany rukopisušto by se vstahoval předně ke cti a chvále Boží, potom k rozhojnění čistého náboženství a tak k spasení věrných duší v lidu křesťanském, vždycky jste pana manžela mého toho všeho upřímně účastna učinili; a on na druhou stranu týmž přátelstvím vám se toho odměniti věrně usiloval. Pročež také k nám i k domu našemu mnohými dobrodiními lásku křesťanskou skutečně jste prokazovali, jakž tomu všemu dotčený pan manžel můj vůbec hodnověrné svědomí vydal v té předmluvě, kterouž vám před lety 13 knížku o hospodářství připsal a dedikoval. Ale já za nejvěrnějšího svědka takového přátelství pokládám nejposlednější psaní váše, jehož datum jest na Klášteře Hradišti v outerý po památce sv. Luká[A3r]číslo strany rukopisuše, evanjelisty Páně, léta etc. 99. již minulého,[1]tj. 19. října 1599 an právě toho času můj nejmilejší manžel podlé jistého uložení Božího již v domě svém a mém umrlý ležel. Kteréž psaní já pilně chovám i je s jinými potřebnými věcmi dítkám svým, popřeje-li mi toliko Pán Bůh nebeský tak dlouhého zdraví, dochovám, aby potom, přijdouce k letům svým dospělým, věděli se k vám jak s náležitou uctivostí chovati.

V témž zajisté psaní tužebně a horlivě naříkáte, že již nemnoho takových přátel máte, kteříž by mému nejmilejšímu manželu v dověrnosti a upřímnosti podobní byli a usta s srdcem opravdově srovnalá měli, poněvadž již věk jakýs divný nám nastal, s jinými mozky a novými mravy aneb obyčeji, velice vzdálený od [A3v]číslo strany rukopisuspůsobů naších milých předků a věrných Čechů, tak, že se věrným a pobožným lidem spravedlivě stýště živu býti. V čemž se s vámi manžel můj dobře srovnával, kterýž za časté říkával, že nynější věk náš pln jest takových lidí, jakéž sv. David, král a prorok Boží, v svém žalmu 12. vypisuje a my jej, zpívajíce na čest a chválu Pánu Bohu našemu, těmito slovy začínáme: Přispěj rychle, můj Pane, k spomožení, neb aj v světě zhynula spravedlnost, tvých[a]tvých] Twych svatých téměř žádného již není, málo těch, jenž milují upřímnost etc.[2]Ps 12,2

Dále, při konci téhož psaní k mému manželu, učinili jste zmínku o Knížce srdečné a Zrcadlu téhodním, to obé starého tisknutí,[3]jedná se o vydání Mikuláše Konáče z Hodiškova z roku 1521, Knihopis č. 4144 že byšte ji jemu zapůjčili před několika lety, žádajíce, aby vám ji o[A4r]číslo strany rukopisudeslal,