bý[A5r]číslo strany rukopisuváme, když ho hříchy našími k hněvu popouzíme.
Hříchové sami hříšníky trápí
Mímo to některých hříchův naších ta jest povaha, že sami od sebe duše i těla náše trescí, by pak k tomu žádná zvláštní pomsta Boží nepřistoupila. Zdali ožralství těl naších, závist pak duší a myslí velice nehubí a netrápí? Každá nezřízená žádost (pověděl jeden) sama sobě jest pokutou.
Z lidí, kteříž nás trápí
Některých pak těžkostí a bíd příčiny nejsou v nás ani z nás, ale původ svůj mají z těch a od těch, kteříž nás bez viny naší nenávidí a nespravedlivě ssužují. A takové příčiny jsou toho zlého, jímž pobožní, spravedliví a nevinní lidé zde na tomto svě[A5v]číslo strany rukopisutě od lidí bezbožných, nespravedlivých a nešlechetných utiskováni bývají, jakéž jsou bezbožnost, zlost, hněv, nenávist, nepřátelství, pýcha, vysoké o sobě smyšlení, všetečnost a jiné k těm podobné náruživosti ďábelské.
Z Boha, kterýž tresce
Naposledy, někdy sám Bůh obzvláštní svou a tejnou příčinu mívá, proč na některé lidi tyto aneb jiné těžkosti dopouští.
Jan 9,2
Příklad toho pěkný u sv. Jana na člověku slepém od narození, o němž když se učedlníci tázali, kdo by zhřešil, on-li, čili rodičové jeho, že se narodil slepý, odpověděl Pán, že ani on nezhřešil, ani rodičové jeho, ale že skrze tu jeho slepotu Bůh chtěl zje[A6r]číslo strany rukopisuviti skutky své na něm.[14]J 9,2 Ne že by neměl Bůh k němu spravedlivé příčiny z jeho porušeného a nakaženého přirození, v němž on se, jako i jiní všickni smrtedlní lidé, hned z života matky své narodil, a třebas těžší pokuty nežli jest slepota zasloužil, ale že ho tim skutkem Bůh za zvláštní nástroj sobě zvolil, v němž by skrze jednorozeného syna svého oslaven byl. Až potud o příčinách.
Snášení záleží na rozjímání příčin
Kterak by pak člověk křesťanský takové těžkosti, zármutky a bídy podnikati, snášeti a přemáhati měl, již také toho kratičce dotkneme. Předně, žádný svévolně těžkostí na sebe uvozovati ne[A6v]číslo strany rukopisumá, nebo o takových nemohlo by řečeno býti, že je Bůh přepustil. Pakli na koho mímo vůli jeho co odporného, nelibého a strastného přijde, má zření své k Bohu obrátiti a mysliti o vůli jeho, proč by ho Bůh kárati a trestati umínil. Zdali aby ho u víře a trpělivosti pozkusil, čili aby na něm některé výstupky a hříchy jeho ztrestal? Aneb, aby ho před hříchy (odjímaje mu příčiny k hřešení) zachoval? Jakož pak člověk křížem obtížený na mnohé rozpustilosti se zapomíná, v něž by snad, v štěstí jsa, snadně se svábiti a uběhnouti mohl.
Na modlitbě k Bohu
Druhé, má se uteci k modlitbě svaté a poručiti se
