nejmilejších v tom času sám osobně do pole proti často psanému nepříteli všeho křesťanstva Turku vojensky táhnouti ráčil neb ráčili, aby knížata, páni, rytířstvo, Pražané i jiná města pro zachování vlasti své a pro dobré všeho křesťanstva také vlastními osobami svými do pole táhli a Jich Milostí neopouštěli. I na takovou Jeho Milosti císařské milostivou žádost všickni tří stavové jsou se svolili a snesli, že Jeho Milosti císařské, tudiž Jeho Milosti dědicuov pána svého nejmilostivějšího a panův svých milostivých, přišla-li by toho v těch dvou letech ta potřeba, že by proti Turku nepříteli všeho křesťanstva do pole hnutí vojenské bylo, že Jeho Milosti císařské i Jich Milostí dědicův opouštěti podlé svých nejvyžších možností nemáme, však tak, jestliže by prvé nežli by kteréhokoli dílu berně dávaní přišlo, v těch dvou letech tažení ven z země býti mělo, tehdy z té berně a pomoci svolené buď z prvního neb z druhého dílu sjíti má, kteréhožkoli roku takové tažení by bylo v těch dvou letech, nébrž jeden každý na pomoc k vejpravě osoby své to za sebou zuostaviti má.

A jakož Jeho Milost cisařská pán náš nejmilostivější toho na nás stavích milostivě